Hřib koloděj: záměna, která může skončit u lékaře

Chráněná území nejsou jen výletní místa s hezkou přírodou. Vztahují se na ně zákony a vyhlášky, které omezují pohyb lidí i vozidel. Kdo je nerespektuje, dostane pokutu nebo přijde o auto. Přesto se každý rok stovky řidičů diví, že právě na ně se omezení vztahuje. Rozdíl mezi povoleným a zakázaným vjezdem přitom nebývá složitý, jen se o něm málo mluví.

Základem je nikdy nepoužívat igelitové tašky, uzavřené kbelíky ani plastové boxy s víkem. Ty sice ochrání obsah před deštěm, ale zároveň vytvoří mikroklima, ve kterém se houby doslova uvaří. Ideální je prodyšný košík z přírodního materiálu, případně plátěná taška nebo otevřená přepravka. Pokud jdete na delší výpravu a prší, přikryjte košík jen volně plátnem, ne nepromokavou plachtou. Voda, která steče, musí mít kam odtékat.

Nejčastější chyba je záměna s hřibem žlučovým, který je hořký a zkazí celé jídlo. Ten má růžové rourky a tmavou síťku na třeni. Další riziko je záměna s hřibem satanem, který má červené rourky a modrá na řezu. Pokud si nejste jisti, houbu neberte. Ani jedna záměna se nevyplatí a v případě satana může jít o vážné zdravotní potíže. Raději si vezměte domů méně hub, ale s jistotou.

Povolené je naopak parkování na vyhrazených místech mimo přírodní rezervace, tedy na parkovištích obcí a na odstavných plochách u vstupů do chráněných území. Pěší turistika, cyklistika po vyznačených trasách a sběr lesních plodů pro vlastní potřebu zůstávají povoleny, pokud je nejde o zvláště chráněné druhy. Zákaz platí pro vjezd motorových vozidel mimo komunikace, pro stanování mimo vyhrazená místa, pro rozdělávání ohně a pro vstup do klidových území, kde se nesmí ani chodit mimo značené stezky.

Otočte houbu, než ji vložíte do koší

Záměna hrozí hlavně s hřibem kovářem a hřibem plavým. Hřib kovář má výrazně červené póry a modrá při otlačení, hřib dubový má póry v mládí bílé, později žluté až olivové a na řezu nemodrá. Další možností je hřib koloděj, který rovněž modrá a má šupinatý třeň. Pokud si nejste jisti, houbu nechte v lese. Nikdy nesbírejte plodnice, které mají na třeni růžový nádech nebo výrazně oranžové póry. Pro jistotu si vezměte do košíku jen plodnice s pevným třeněm a kloboukem, který není přerostlý a mokvavý.

Růžovka patří mezi nejchutnější houby, ale vyžaduje opatrnost a zkušenost. Pokud s houbami začínáš,ber si na pomoc zkušeného houbaře nebo atlas. Nikdy nezkoušej houbu, kterou neznáš. Sběr hub je radost, ale zdraví je přednější.

Kdo si není jistý, udělá nejlépe, když se před cestou podívá do vyhlášky, kterou dané území zřizuje. Bývá dostupná na obecním úřadu a v mnoha případech i na informačních tabulích přímo v terénu. Telefon na správu chráněné oblasti je uveden u vstupu. Jeden telefonát předem zabere méně času než řešení pokuty a odtahu. Pokud už k přestupku dojde, je zbytečné se hádat na místě s hlídkou; lepší je sepsat, co se stalo, a řešit to s příslušným orgánem.

Zpracování je jednoduché, ale má svá pravidla. Koloděj se hodí do směsí, polévek, omáček i na sušení. Nikdy ho nejezte syrový, vždy ho tepelně upravte minimálně deset minut. Starší plodnice bývají červivé a rozpadavé, proto je lepší sbírat mladé a pevné. Při čištění odstraníte nejen jehličí a listí, ale také spodní část třeně, která bývá zemitá. Klobouk můžete oloupat, ale není to nutné. Sušení probíhá při teplotě do 50 °C, aby houba nezplesnivěla a neztratila chuť.

Značky, které lidé přehlížejí nejčastěji Největší problémy vznikají u zákazových značek doplněných textem. Bílá dodatková tabulka s nápisem „mimo vozidel správy" nebo „jen pro pěší" mění význam značky a řidiči ji často čtou špatně. Dalším častým omylem je domněnka, že když je cesta asfaltovaná, je to silnice. Asfalt může být i na soukromém pozemku nebo na účelové komunikaci uvnitř rezervace. Rozhoduje zápis v katastru, ne povrch. Před vjezdem je proto lepší se zastavit, přečíst si značení a případně si vyfotit, čím je vjezd označen.

Na závěr si zapamatujte tři věci: rourky nikdy nejsou růžové ani červené, třeň nemá červenou síťku a dužina nemodrá. Kdo si tyto znaky osvojí, pozná koloděje spolehlivě a nebude se muset spoléhat na náhodu. Sběr hub je o pozornosti, ne o štěstí.

Nejprve k rozpoznání. Klobouk je masitý, v mládí polokulovitý, později plošší, s barvou od šedobílé přes okrovou až po hnědou. Na řezu ani na otlaku nemodrá, což je první důležitý rozdíl. Třeň je tlustý, břichatý, s jemnou síťkou, která je zbarvená podobně jako klobouk, tedy ne červeně. Rourky jsou v mládí bělavé, později žluté až nazelenalé, nikdy růžové ani červené. Právě rourky a barva sítky na třeni rozhodují nejvíc. Pokud uříznete plodnici a rourky okamžitě zmodrají nebo zčervenají, nejedná se o koloděje.