Volba tloušťky zdiva, která rozhoduje o tepelném pohodlí

Druhý zásadní bod je vzdálenost od domu a sousedů. Kurník by měl být dostatečně daleko od oken ložnice, ale zároveň tak blízko, abyste k němu měli denně pohodlnou cestu i v zimě nebo v dešti. Typická chyba je umístit kurník na konec zahrady, aby „nevadil", a pak k němu chodit přes bláto s kbelíkem vody. Praktické je vybrat místo, které je z domu vidět – při běžné kontrole nemusíte chodit až k němu, ale zároveň nemusíte po tmě tápat baterkou, když uslyšíte podivný zvuk. Nezapomeňte ani na sousedy: slepice nejsou hlučné, ale kohout nebo zápach z neuklizeného kurníku umí vztahy ochladit. Proto dodržte odstup od hranice pozemku, a to nejen kvůli nařízením, ale i kvůli vlastnímu klidu.

Nejprve si ujasněte, co od zdiva čekáte. Pokud stavíte pasivní dům, kde teplotu řídí vzduchotechnika, akumulace je druhořadá. Ale u běžného rodinného domu s kamny na dřevo nebo krbem potřebujete stěny, které udrží teplo i několik hodin po vyhasnutí. V takovém případě se zaměřte na objemovou hmotnost materiálu. Čím vyšší je, tím více tepla dokáže stěna pojmout na jednotku objemu. Nejlépe vycházejí těžké materiály jako beton, plná pálená cihla nebo nepálená hlína, naopak pórobeton a keramické tvárnice s dutinami akumulují mnohem méně.

Ne každý byt se může pochlubit oknem zalitým celodenním sluncem. Naštěstí existuje řada pokojových rostlin, kterým se naopak na přímém světle nedaří — listy jim blednou, hnědnou od úpalu a rostlina trpí. Pokud máte severní okno, tmavší kout nebo byt s žaluziemi, můžete si přesto vypěstovat krásnou zelenou oázu. Stačí vybrat druhy, které přirozeně rostou v podrostu tropických lesů, kde se sluneční paprsky k zemi téměř nedostanou.

Při výběru světel dbejte na teplotu barev. Do obývacího pokoje se hodí spíše teplá bílá (kolem 2700–3000 kelvinů), která navozuje útulnou atmosféru. Studené denní světlo (nad 5000 kelvinů) působí nepřirozeně a místnost opticky rozděluje na ostré plochy. Ideální je mít možnost regulovat intenzitu – pomocí stmívače nebo chytrých žárovek. Večer světlo ztlumíte a vytvoříte intimnější náladu, přes den naopak rozsvítíte naplno.

Dalším praktickým krokem je využít škrobovou vrstvu. Například brambory nebo batáty před pečením krátce povařte, nechte je oschnout a teprve poté je promíchejte s olejem a kukuřičným škrobem (stačí lžička). Škrob vytvoří na povrchu tenkou krustu, která absorbuje tuk a zabraňuje přepálení. Pro maso můžete použít podobný fígl: smíchejte trochu jedlé sody s kořením a vetřete do kůže, která pak bude křupavá i bez nadměrného oleje.

Nebojte se více světelných zdrojů Základní chybou bývá spoléhat na jediný lustr uprostřed stropu. Tím vzniká ostrý středový bod a rohy zůstávají v šeru, což místnost vizuálně zmenšuje. Místo toho kombinujte tři až čtyři druhy osvětlení: hlavní stropní světlo, stojací lampu do rohu, nástěnná svítidla a případně LED pásky pod policemi nebo za televizí. Více menších zdrojů rovnoměrně rozptýlí světlo po celé místnosti a prostor se zdá být vzdušnější.

Obvyklou chybou bývá také předimenzování tloušťky vnitřních příček. Ty sice pomáhají stabilitě, ale pokud mají přes 20 centimetrů, zabírají prostor a akumulaci nepřidají. Mnohem efektivnější je kombinace: dostatečně tlusté obvodové stěny z těžkých materiálů a tenčí příčky. Ideální tloušťka nosné obvodové stěny pro akumulaci se pohybuje kolem 25 centimetrů, u vnitřních stěn stačí 15–20 centimetrů. Vždy ale záleží na tom, jestli je v místnosti zdroj tepla, který dokáže stěnu zahřát. U radiátorů s malou plochou se stěna prohřeje jen málo, proto je vhodné volit raději nižší tloušťku a větší plochu podlahové topení.

Jedním z nejoblíbenějších adeptů do stinných míst je lopatkovec (Spathiphyllum). Tato rostlina vám odpustí i mírné přelití, ale hlavně nesnáší přímé polední slunce, které jí popálí listy. Lopatkovec umístěte ideálně do vzdálenosti jednoho až tří metrů od okna, kde je světlo rozptýlené. Pozor na jednu věc: pokud listy začnou žloutnout, není to většinou nedostatek světla, ale přemokření. Vždy proto vyčkejte, až vrchní vrstva substrátu proschne, a teprve poté zalévejte.

Mezi další stínomilné rostliny patří břečťan obecný (Hedera helix) nebo některé druhy kapradin, jako je ledviník (Nephrolepis). U kapradin je ale klíčová vyšší vzdušná vlhkost. V suchém bytě s ústředním topením jim budou zasychat konce listů, takže je pravidelně roste nebo postavte květináč na misku s keramzitem a vodou. Břečťan sice snese i méně světla, ale nedávejte ho do úplné tmy — pak ztrácí listy. Nejlépe se mu daří na chodbách nebo u oken orientovaných na východ či západ, kam slunce dopadá jen ráno nebo odpoledne.