You, Me And Barvy Stěn Do Obýváku: The Truth

Puberta je citlivá na trapnost. Nikdy nevybírejte dítě, které se zrovna vzpouzí, ani ho nepředvádějte jako příklad. Místo toho nabídněte, ať si dvojici vyberou sami. Když se někdo směje ostatním, okamžitě hru zastavte a řekněte pravidlo: smích patří situaci, ne člověku. Bez toho se do příště nikdo nepřihlásí.

Vyzkoušejte „stopu": jeden z vás jde napřed a každých deset kroků udělá křídou značku – šipku, kroužek, křížek. Ostatní jdou po stopě a musí u každé značky splnit úkol: deset dřepů, pět skoků, najít něco kulatého. Hra nepotřebuje žádné vybavení kromě křídy. Další možnost je „sochy": děti běhají, vy tlesknete a ony ztuhnou v póze, kterou jste předem určili – třeba jako strom nebo jako zvíře. Kdo se pohne, vypadává. Tuhle hru zvládnete i na malém prostoru mezi domy.

Starší děti zvládnou scénky s dějem a více postavami. Zadejte jim situaci, ne přesný scénář: čekání na vlak, ztracený telefon, návštěva u zubaře. Nechte je nejdřív dvě minuty mluvit o tom, co budou předvádět, a pak teprve hrají. U pantomimy platí, že čím méně rekvizit, tím lepší. Stačí jedna židle nebo klobouk. Pokud mají k dispozici plné krabice kostýmů, stráví celý čas převlékáním a na hraní zapomenou.

Dalším trikem je střídání činností. Po deseti minutách skládání zařaďte dvě minuty stříhání nebo kreslení pomocných čar. Ruka i oči si odpočinou a vy zůstanete u papíru déle. Pokud pracujete ve dvou, střídejte se v jednotlivých krocích – jeden skládá, druhý drží a kontroluje. Společná práce udrží tempo a navíc se navzájem přistihnete při chybách, které byste sami přehlédli.

Začněte tím, že hru vždycky vysvětlíte předem, ne za běhu. Ukažte hranice hřiště – strom, lavičku, čáru na zemi. Děti si musí být jisté, kde končí prostor. Typická chyba je nechat hranice otevřené: jedenáctiletí je okamžitě roztáhnou do celého parku a vy je pak hledáte. Lepší je menší území s jasnými body, kde se dá schovat nebo kde platí imunita.

Další častou chybou je nepořádek na hrací ploše. Když jsou papírky příliš blízko u sebe nebo se překrývají, hra se změní v chaos a výsledky nic neukazují. Rozmístěte je s rozestupy alespoň pět centimetrů a po každém kole je znovu promíchejte. Také je dobré měnit místnost nebo úhel pohledu, protože postřeh se zlepšuje jen tehdy, když mozek nemůže spoléhat na naučenou polohu předmětů.