Když děti ve družině zlobí, rozhýbejte je bez pomůcek

Nejčastější chyba je podcenění ergonomie. Deska ve výšce 72–75 cm vyhovuje většině lidí, ale při práci vsedě musíte mít kam dát nohy. Pokud je pod deskou překážka, zvolte vyšší sedák nebo pracujte vestoje. U vertikálního koutu se osvědčí výškově nastavitelná židle s úzkým podnožím. Dále vsaďte na zeď: dvě konzoly unesou i těžší desku a nic neblokují. Místo klasických nohou použijte ocelové profily připevněné ke zdi – získate celou hloubku podlahy.

Netradiční pohybové hry nejsou o dokonalém provedení, ale o tom, že se děti hýbou, smějí a vydrží u jedné činnosti alespoň pár minut. Vždy mějte v záloze dvě varianty, protože některá hra může selhat kvůli únavě nebo počasí. Sledujte reakce dětí – pokud se začnou nudit, hru ukončete dřív, než se zvrhne v chaos. A hlavně: sami se zapojte. Děti mnohem lépe přijmou pravidla, když vidí, že dospělý je ochotný udělat stejný dřep nebo poskočit jako ony.

Péče rozhoduje o tom, zda povlečení vydrží roky. Perte vždy naruby, na 40 °C (u bavlny lze i 60 °C, pokud to výrobce doporučí). Nepoužívejte aviváž – obaluje vlákna a brání odvodu vlhkosti, navíc může způsobit blednutí barev. Sušte v sušičce na nízkou teplotu, nebo lépe na vzduchu ve stínu. Přímé slunce je nepřítel barev. Žehlete z rubu, žehlička by neměla být příliš horká. Dodržováním těchto zásad prodloužíte životnost povlečení klidně o několik let.

Pracovní světlo řešte dřív než barvu kuchyn

Typické omyly, které se opakují každý rok: koupení kvetoucích rostlin bez znalosti orientace balkonu, přesazení do květináče bez otvoru, zalévání malým množstvím vody několikrát denně místo jednoho vydatného zalití a hnojení za plného sucha. Hnojivo se má přidávat až po zálivce, jinak spálí kořeny. Stejně tak mulčovací vrstva z keramzitu nebo kůry na povrchu substrátu výrazně sníží výpar, zvláště na jižní straně.

Odpoledne ve školní družině bývá kritické. Děti přicházejí utahané z vyučování, ale zároveň přetažené a plné energie, kterou nemají kam dát. Klasické hry jako vybíjená nebo honička je rychle omrzí a často končí hádkou. Řešením nejsou nové drahé hračky, ale hry, které vyžadují jen prostor, tělo a trochu fantazie. Následující pohybové aktivity zvládnete bez přípravy a zaberou přesně tolik času, kolik potřebujete vyplnit.

Barva stěn a podlahy rozhoduje víc než nábytek. Světlá podlaha s tmavým dřevěným nábytkem vytvoří ostrý řez, který v malém prostoru působí tvrdě. Naopak podlaha v podobném tónu jako nábytek místnost sjednotí, ale připraví ji o hloubku. Kompromis: nechte podlahu o dva až tři odstíny světlejší nebo tmavší než hlavní kusy. Vyhněte se lesklým lakům na velkých plochách, odrážejí světlo nerovnoměrně a zvýrazní každou nerovnost.

Pět minut stačí, když víte jak na to Další osvědčenou variantou je „Tichá pošta v pohybu". Děti stojí v řadě čelem k sobě zády. První dostane jednoduchý pohybový vzorec – například dvě tlesknutí, jedno poskočení a mávnutí rukou. Beze slov ho předá dalšímu. Poslední v řadě předvede, co mu došlo. Většinou to neodpovídá zadání, což je pointa. Hru opakujte s delšími vzorci, ale maximálně třikrát, jinak ztratí tempo. Důležité je, aby děti nestály příliš blízko u sebe – při předvádění se často ohánějí a mohly by se uhodit.

Když potřebujete děti zklidnit před odchodem domů, zařaďte „Pohyblivé pexeso". Dvojice se domluví na dvou krátkých pohybech, které k sobě patří – třeba dřep a výskok. Na váš signál všechny dvojice předvedou své pohyby současně. Ostatní hádají, které pohyby tvořily pár. Hra nutí děti zpomalit, soustředit se a spolupracovat. Pozor na to, aby se dvojice nedomlouvaly příliš dlouho – dejte jim přesně dvacet vteřin. Pokud se neshodnou, ať si jeden pohyb vymyslí a druhý ho napodobí. Tím se vyhnete pláči a dohadování.

Začněte hrou „Sochy a oživovači". Rozdělte děti do dvojic. Jeden je socha, druhý sochař. Sochař má za úkol dostat svou sochu z místa A do místa B, aniž by se jí dotkl rukama. Může foukat, tleskat, vydávat zvuky, ukazovat směr. Socha se pohybuje pouze tehdy, když správně pochopí signál. Po dvou minutách si role vymění. Typická chyba: děti začnou na sebe křičet nebo se chytat. Stanovte jasné pravidlo – žádný fyzický kontakt a žádné nadávky. Hru hrajte na měkkém povrchu, bosky to jde lépe, ale pozor na kluzkou podlahu.

Pro skupiny od šesti do dvaceti dětí se hodí „Barevné běhy". Rozmístěte po místnosti nebo dvoře čtyři barevné značky (kelímky, papíry, cokoli). Vyvolávejte barvy a děti musí co nejrychleji doběhnout k dané barvě a zpět. Netradiční prvek: místo pouhého běhání určete způsob pohybu – pozpátku, po jedné noze, v podřepu, jako rak. Vždy dopředu řekněte, jak dlouho hra potrvá (například tři minuty), aby děti věděly, že se nejedná o nekonečné závodění. Častá chyba: vyzvete barvu, kterou jste nikam nedali. Děti zmatkují a přestanou poslouchat. Mějte proto barvy jen čtyři a střídejte je.