4 zásady hloubky sedáku, které rozhodnou o pohodlí

Rozkládací gauč jako trvalé lůžko je kompromis. Mechanismus, který se má rozkládat občas pro hosty, snáší každodenní zátěž mnohem hůř než pevná postel. Přesto existují konkrétní věci, které rozhodují o tom, jestli vydrží roky, nebo se rozsype během několika měsíců. Nejde o značku ani cenu, ale o konstrukci a způsob používání.

Praskliny v koženkovém sedáku nevznikají náhodně. Rozhoduje o nich kombinace tří věcí: kde je sedák namáhán, jak je materiál napnutý a čemu je vystaven. Pokud chcete opravu odložit co nejdéle, musíte nejdřív pochopit, které místo se ozve jako první. Nejde o výrobce ani o barvu, ale o mechaniku sezení.

Přerovnání je správná volba ve chvíli, kdy polštáře plní svou funkci, ale ztratily tvar. Stačí je protřepat, chytit za rohy a několikrát přes sebe přeložit, aby se náplň vrátila do původního objemu. U pevných polštářů s paměťovou pěnou pomůže krátké prohnětení rukama, u péřových zase vytažení z povlaku a protřepání. Pokud se po tomto zásahu vrátí výška a polštář drží tvar, není důvod kupovat nový ani měnit uspořádání. Přerovnání se dělá jednou za čas, obvykle při výměně povlečení nebo úklidu.

Třetí oblastí jsou rohy a místa, kde se potah stýká s rámem nebo s opěradlem. Tady rozhoduje tření. Pokud sedák dosedá na kovovou hranu bez podložky, koženka se prodře zespodu a prasklina se objeví nejdřív na rubu. Zvenku ji uvidíte, až když je skrz. Prevence je přitom jednoduchá: podložit kontaktní místa filcem nebo jinou měkkou vrstvou a zkontrolovat, zda potah nikde nedrhne o ostrý spoj.

Potom přejděte na boční švy. Nikdy netahejte za jeden bod. Rozložte sílu oběma rukama podél švu a vytahujte látku postupně po několika centimetrech. Pokud potah drží na suchém zipu nebo háčku, najděte ho pohmatem a rozpojte ho. Suchý zip se pozná podle chrastivého zvuku, háček podle tuhého odporu. Bez rozpojení byste látku roztrhli.

Úložný prostor pod sedákem bývá při koupi opomíjený parametr. Většina lidí zkontroluje hloubku, výšku sedu a potah, ale prostor pod sedákem vyzkouší až doma, kdy zjistí, že taška s nákupem se tam nevejde. Přitom stačí pár minut měření a pár pravidel, jak prostor využít. Rozdíl mezi použitelnou a nepoužitelnou schránkou dělá často jen pár centimetrů a způsob, jakým věci skládáte.

Častá chyba je kupovat nábytek podle výšky postavy. Výška ovlivňuje hlavně výšku sedáku a délku nohou, ale hloubku určuje délka stehen. Drobnější člověk s dlouhými stehny potřebuje hlubší sedák než vyšší postava s kratšími stehny. Druhá chyba je spoléhat na pocit při krátké zkoušce. Po pěti minutách vydržíte téměř cokoli; po dvou hodinách se chyba projeví tlakem v podkolenní jamce nebo v bedrech.

Jak hloubku změřit, než si něco koupíte Změřte si délku stehna vsedě. Posaďte se na pevnou židli tak, aby se lýtka dotýkala podlahy, a změřte vzdálenost od zádové kosti k zadní straně kolena. Odečtěte dva až tři centimetry a získáte orientační hloubku, která vám bude sedět. Stejné číslo použijte při porovnávání s parametry nábytku. Pokud výrobce hloubku neuvádí, změřte ji sami metrem přímo v prodejně — od předního okraje k přední ploše opěradla, ne k jeho rámu.

Hloubka sedáku je vzdálenost od předního okraje sedáku k opěradlu. Právě ona rozhoduje o tom, jestli se o židli nebo křeslo budete opírat celou vahou stehen, nebo jestli budete celý den podvědomě poposedávat. Dva lidé stejné výšky mohou potřebovat úplně jinou hloubku, protože záleží na délce stehenní kosti, tvaru pánve a na tom, jak hluboko umí sedět. Univerzální číslo neexistuje.

Základní pravidlo zní: mezi předním okrajem sedáku a vnitřní stranou podkolenní jamky má zůstat mezera na dva až tři prsty. Když je sedák hluboký, okraj tlačí do lýtka, brzdí krev a nutí vás podsouvat se dopředu. Když je mělký, stehna visí ve vzduchu, váha se soustředí na sedací kosti a při delším sezení začnou bolet záda i ramena.

Než se rozhodnete, zkuste si sednout na alespoň deset minut, ideálně v botách, ve kterých budete nejčastěji. Prohlédněte si, kde vzniká tlak, jestli se stehna celou plochou opírají a jestli se záda sama vyrovnají do přirozené křivky. Hloubka sedáku je jedna z mála věcí, kterou po koupi upravíte jen obtížně, proto se vyplatí věnovat jí pozornost dřív než barvě nebo materiálu.

Typická chyba je opravovat prasklinu až ve chvíli, kdy je vidět. Vlasová prasklina se dá zastavit vteřinovým lepidlem nebo speciálním tmelem na koženku, ale jen když se povrch odmastí a lepidlo se nanese do klidu, ne do napnutého materiálu. Kdo sedák ohne a slepí prasklinu v ohnutém stavu, po narovnání ji znovu roztrhne. Stejně chybné je přelepovat prasklinu izolepou: ta se časem posune a zanechá lepivý film, který se nedá odstranit.