Jak zařídit jídelnu, která slouží i pro spaní hostů
Můj byt má jednu zásadní vadu: chybí mu samostatná ložnice. Každý večer řeším dilema, kam uložit matraci a ložní povlečení, aby ráno byt nevypadal jako ubytovna. První rok jsem spal na rozkládacím gauči, který měl tři centimetry pěny a kovovou konstrukci, co mi ráno tiskla do zad. Pak jsem objevil kouzlo zakázkové výroby. Dnes tu mám sofistikovaný systém: pohovka s úložným prostorem na lůžkoviny, která se přes den tváří jako elegantní sezení a v noci se promění v postel s pevnou lamelovou mřížkou. Ten rozdíl je jako mezi noclehem a domo
Problém s úložným prostorem řeší bed with storage, který najdete u některých sofistikovanějších modelů. Pod sedákem se skrývá hluboký šuplík, kam vejdete povlečení, deky a dokonce i polštáře pro hosty. To je zásadní, pokud nemáte samostatnou skříň nebo šatnu. Když přes den pracujete, potřebujete, aby ložní prádlo nebylo na očích. Stačí jedna návštěva a vy zjistíte, že bez úložného prostoru pod sedačkou byste museli mít věci v krabicích pod stolem. A to už by váš home office desk připomínal spíš sklad. Vyzkoušela jsem to a bylo to hrozné. Papíry, deky, složky. Všechno na jedné hromadě. Teď mám všechno schované a stůl vypadá čis
Skladování je další noční můra. Deky, polštáře, ložní prádlo – kde to všechno schovat, když nemáte vestavěnou skříň? Moje záchrana přišla v podobě postele s úložným prostorem. Pod lamely se vejdou čtyři objemné vaky s peřinami. Jenže postel sama o sobě je masivní kus nábytku, který by v malém pokoji působil jako betonový blok. Tady nastupuje trik s vertikálním členěním. Nalepila jsem na stěnu za čelem postele tři úzké wall panels z MDF s povrchem imitujícím hrubé plátno. Díky nim postel opticky "uletí" od stěny a místnost získá vzdušnost. Když se ráno probudím, nevidím nudnou bílou zeď, ale strukturu, která pohlcuje ranní rozruch z ul
Materiál hraje klíčovou roli. Zkoušela jsem levné pěnové panely, ale po měsíci se na nich objevily žluté mapy od slunce. U správných wall panels musíte sáhnout po kvalitě, která vydrží. Já zvolila variantu s tloušťkou 2 cm a hustotou 36 kg na metr krychlový. Montáž byla snadná – stačí pár kapek lepidla na zeď a přitisknout. Výsledek? Místnost zklidnila ozvěnu, lépe se v ní mluví a film z reproduktorů nezní jako v plechové garáži. A co víc, panel za zrcadlem v předsíni mi umožnil zavěsit zrcadlo bez vrtání do nosné
Nejvíc mě na custom furniture fascinuje, jak řeší konkrétní problémy. Například moje kamarádka bydlí v garsonce s akorát místem na jeden kus nábytku. Potřebovala sedačku, postel pro občasné hosty a ještě úložný prostor na deky. Žádný standardní katalog nenabízel rozměr 190 krát 80 centimetrů. Až truhlář jí navrhl rozkládací pohovku s click-clack mechanismem, která se jedním pohybem změní na lehátko. Pod sedákem je schovaná kovová síť na matrace a bokem se otevírá šuplík na polštáře. Nic z toho by v normálním obchodě nesehn
Mimochodem, pokud uvažujete o koupi nové sedačky do malého bytu, zkuste si ji nejdřív půjčit na zkoušku v showroomu. Konkrétně u click-clack modelů je zásadní vyzkoušet, zda mechanismus jede hladce a bez námahy. Já osobně jsem jednou koupila levnější variantu, u které se opěrák vracel do sedu s rachotem jako z karambolu. Po třech měsících jsem ji vyměnila. Investice do kvalitního kování se vyplatí. A pokud máte možnost, připlaťte si za o něco silnější foam mattress přímo v sedáku. Jinak po roce pocítíte, jak pěna sedla a vy se probouzíte s pocitem, že jste spali na la
Přemýšlela jsem i nad sedačkou s velvet upholstery. Sametový povrch je hebký, působí luxusně a krásně ladí s textilními panely na stěně. Jen pozor na prach – vysavač s kartáčem na čalounění je nutnost. Já zvolila tmavě modrý samet a k němu světle šedé panely. Kontrast je famózní. Když sedím na pohovce a opírám se o panel, cítím příjemný tepelný polštář, který mi v zimě hřeje záda. A v létě? Panel dýchá, takže se na něm netvoří plíseň ani vlhk
Další past, do které jsem spadla, byl nedostatek úložného prostoru. Měla jsem krásně zařízenou jídelnu s prosklenou vitrínou na talíře a s lehkým dubovým stolem. Když ale přijeli rodiče na víkend, ložní prádlo a deky končily na židlích nebo v igelitkách za dveřmi. Řešení přišlo v podobě postele s úložným prostorem. Ano, myslím to vážně. Pořídila jsem křeslo, které se rozkládá na jednolůžko, a pod sedákem má hluboký šuplík na dvě sady povlečení a jednu silnou deku. Něco takového byste v běžném showroomu hledali těžko, ale na internetu se dají najít kousky, které mají výsuvný kontejner přímo pod matrací. Zabere to místo jen jednoho sedadla, ale ušetří vám to stres z toho, že musíte schovávat polštáře do tro