4 způsoby, jak udržet dětskou hru zábavnou i po pár minutách

Na závěr dne je dobré mít připravený úklidový rituál. Vezměte koš a zahrajte si na „rychlostní sběr". Určete jednu barvu a všichni společně posbírají předměty této barvy. Během pěti minut je uklizeno a děti mají pocit, že hrály další hru. Vyhněte se tomu, abyste uklízeli sami – děti pak ztratí vztah k prostoru. Pokud něco zůstane na zemi, nevadí. Deštivý den doma není o dokonalém pořádku, ale o společně stráveném čase, který nic nestál.

Nakonec buďte realisté. Ne každá hra musí vydržet hodinu. Pokud dítě po pěti minutách omrzí, klidně ji odložte a zkuste jinou. Nenuťte ho dokončit, co začalo – to vede k odporu k jakékoli hře. Místo toho mějte po ruce zásobník krátkých aktivit. Když jedna přestane bavit, plynule přejděte k další. Důležité je, aby dítě mělo pocit, že si hru řídí samo. Časem si najde svůj rytmus a vydrží déle.

Prostředí hraje větší roli, než se zdá. Hra na zemi v hlučné místnosti vydrží kratší dobu než hra u stolu s menším rušením. Odstraňte okolní rozptýlení – vypněte televizi, ukliďte hračky, které nesouvisí. Nabídněte výběr ze dvou her, ne z deseti. Příliš mnoho možností vede k rozhodovací paralýze a dítě raději odejde. Také střídejte typy her: pohybové, deskové, tvořivé. Unavené dítě potřebuje jiný typ zábavy než čerstvé.

Zjednodušte pravidla a zkraťte kola Dlouhá pravidla jsou pro malé děti zabiják. Vezměte pravidla a zkraťte je na jednu větu. Například místo složitého bodování stačí říct: „Kdo dřív poskládá, vyhrává." Hru rozdělte na krátké úseky, které skončí do pěti minut. Dítě tak zažije úspěch dřív, než ho přestane bavit. Po každém kole dejte krátkou pauzu nebo změňte cíl. Pokud hra sama o sobě trvá dlouho, hrajte jen její část – třeba jednu úroveň.

Bodování rozhoduje o tom, jestli se hra zvrhne v souboj několika nejlepších, nebo jestli ji budou hrát všichni až do posledního dne. Na začátku je proto nutné sladit dvě věci: celkový počet bodů, které lze ve hře získat, a počet družstev, která se zapojí. Pokud je bodů výrazně méně než účastníků, vzniká přetlak a slabší skupiny ztratí motivaci během prvních dvou dnů.

Než dítěti dovolíte samostatný pohyb, projděte zahradu jeho očima. Klekněte si na zem a podívejte se, co vidí ono. Ostré hrany plotu, otevřený kompost, studna bez pevného krytu, bazén s volným přístupem, nářadí v kůlně, jedovaté rostliny nebo bobule. To všechno jsou místa, kam se dítě dostane dřív, než uslyšíte volání. Každý z těchto bodů buď odstraňte, nebo zajistěte zámkem či pevnou překážkou, kterou dítě nepřeleze.

Vyhněte se také tomu, abyste hru používali jako odměnu nebo trest. Tím ztratí přirozené kouzlo. Pokud vidíte, že zájem opadá, nechte dítě chvíli odpočívat. Někdy stačí pět minut pauzy a nadšení se vrátí. Sledujte signály únavy – mnutí očí, zívání, podupávání. V tu chvíli je lepší skončit v nejlepším. Příští hra pak bude vítaná.

Další pastí je pravidlo o „živém" hráči, který se vrátil do hry. Pokud se vrací příliš snadno, hra nemá konec. Zaveďte limit: vybitý hráč se vrací jen jednou za hru, nebo až po dvou úspěšných hodech svého spoluhráče. Tím zůstane napětí a zároveň nikdo nestojí dlouho mimo.

Mastnota je druhý nepřítel. I silný tácek nasákne olej a změklé místo se při zvednutí protrhne. Pod mastné jídlo dejte kousek pečicího papíru nebo alobalu. Nikdy nepokládejte tácek přímo na mokrý povrch – nasaje vlhkost ze stolu a rozpadne se. Také ho nedávejte do mikrovlnky, pokud na něm není výslovně uvedeno, že je vhodný. Papír s kovovou úpravou nebo s plastovým povrchem jiskří a může se vznítit.

Častou chybou je nutit děti hrát podle původních pravidel, i když je hra nebaví. Lepší je pravidla ohýbat. Můžete přidat nový prvek: časový limit, kostku navíc, nebo tajnou misi. Děti milují, když mohou samy něco změnit. Nechte je vymyslet vlastní pravidlo – třeba že se smí házet dvakrát. Tím se z pasivního hráče stane tvůrce a zájem stoupne.

Děti často opustí hru po pěti minutách, protože jsou přehlcené možnostmi nebo narazí na první překážku. Než začnete hledat novou hru, zkuste upravit tu současnou. Mnohdy stačí málo a pozornost se vrátí. Nejprve zjistěte, co přesně je odradilo – jestli je to příliš mnoho pravidel, nebo naopak nuda. Zeptejte se jich, co by chtěly dělat jinak. Dejte jim najevo, že jejich názor berete vážně.