6 pohybových her do družiny, které děti zabaví i v dešti

Začněte rozcvičkou, která není nudná Než přijdete s hlavní hrou, potřebujete děti dostat do pohybu bez zbytečného vysvětlování. Osvědčená je „sochařská dílna". Děti se rozptýlí po prostoru a na tlesknutí ztuhnou do jakéhokoli tvaru. Kdo se pohne, vypadává, ale místo vyřazení dostane roli sochaře – chodí mezi ostatními a snaží se je rozesmát. Sochař nesmí na nikoho sahat, jen mluvit a gestikulovat. Hra trvá čtyři minuty a děti se při ní zapotí i protáhnou. Typická chyba: příliš dlouhé vysvětlování pravidel. Řekněte je za dvacet vteřin a první kolo berte jako zkušební.

Sedací plocha musí mít oporu zad. Bez ní po půl hodině bolí bedra a koutek opustíte. Pokud je výška stropu nad 110 cm, vejde se tam nízké křeslo bez područek. Mezi 90 a 110 cm použijte skládací taburet s opěrným vakem. Pod 90 cm zůstaňte u polštářů a matrace na míru. Vždycky si před koupí sedněte na místo, vezměte si knihu a zkuste si číst pět minut. Teprve pak poznáte, jestli je to použitelné.

Netradiční pohybovky mají společné zásady. Vždy určete jasné hranice prostoru, ať už pomocí kuželů, lavic nebo pásky. Připravte dvě varianty obtížnosti – jedna pro mladší, druhá pro starší. Po každé hře zařaďte krátké zastavení a dýchání, jinak se děti přestanou soustředit. A hlavně: pokud hra nefunguje, klidně ji ukončete po pár minutách a přejděte k jiné. Děti poznají, kdy je aktivita nebaví, a není třeba je nutit.

Nejčastější chyba je příliš řídký krém, který při nanášení teče po stranách a vsakuje se do těsta. Zahustěte ho želatinou, pudinkovým práškem nebo vyšším podílem tuku a nechte ho před plněním alespoň hodinu chladit. Druhá chyba je opačný extrém: krém tak tuhý, že ho nelze rovnoměrně rozetřít a při krojení se odděluje od těsta. Třetí chyba je plnit zákusky příliš brzy před podáváním – křehké těsto nasákne vlhkost a změkne, piškot naopak ztvrdne.

Nízké zóny nejsou mrtvý prostor, jen jiný typ prostoru Místa, kde je strop nižší než 120 cm, nejsou na odepsání. Patří tam to, co se používá vsedě, vleže nebo občas. Matrace na zemi, sedací vak, skladiště kufrů a sezónního oblečení, police na knihy, které dítě vytahuje jen občas. Naopak postel s vysokým čelem nebo skříň, kterou otevíráte vestoje, tam patří jen tehdy, pokud je výška opravdu dostačující. Typická chyba je narvat do nízkého koutu klasickou skříň a pak zjistit, že se před ní nedá narovnat. Radši použijte nízké zásuvkové kontejnery, které se vejdou pod šikminu a zároveň slouží jako noční stolek.

Jak houbu správně nasadit, vyjmout a co přitom zanedb

Nejlepší prevencí je střídání činností během dne. Dopřejte dítěti pohyb, tvoření i chvíli nudy. Když má pestrý den, hra zůstane jednou z mnoha možností, ne jedinou útěchou. A pokud se nuda objeví, berte ji jako signál k rozhovoru, ne k dalšímu zákazu.

Když se dítě ke hře vrací i po pauze a stále ho nebaví, je čas hru na delší dobu odložit. Není to selhání, ale přirozený vývoj. Děti rostou a mění se jim potřeby. Hru můžete za měsíc zkusit znovu, případně ji vyměnit za jinou. Rozhodně ji nevyhazujte, aniž byste se zeptali, co konkrétně dítě na hře bavilo. Odpověď vám řekne, jaký typ zábavy vlastně hledá.

Barvy a materiály držte v jedné linii s tvarem stropu. Tmavé a těžké barvy na šikmině opticky snižují prostor, který je už tak nízký. Světlé odstíny stěn a stropu v jednom tónu šikminu potlačí a místnost sjednotí. Nábytek volně stojící, ne vestavěný, vám umožní měnit uspořádání, až dítě vyroste. Poslední kontrola: projděte se po místnosti a zkuste si sednout, lehnout a vstát na každém místě, kde dítě tráví čas. Kde narazíte hlavou vy, bude narážet i ono.

Na závěr si nechte krátkou hru na uklidnění. „Tichá chůze" vypadá jednoduše: děti našlapují po místnosti tak, aby je nebylo slyšet, a zároveň se vyhýbají vzájemnému dotyku. Vedoucí stojí zády a občas se otočí. Kdo je v pohybu v momentě otočení, jde na start. Po pěti minutách jsou děti unavené, ale v klidu, a vy máte prostor na zhodnocení. Právě střídání intenzity a klidu dělá z netradičních her něco, co děti chtějí hrát znovu.

Výškově nastavitelné vybavení je u šikminy výhoda, ne zbytečnost. Dítě roste a to, co dnes projde pod stropem, za dva roky narazí. Nastavitelná židle, výškově nastavitelný stůl a police na kolejnicích, které lze posouvat podle potřeby, vám ušetří stěhování nábytku. Pokud kupujete úložné boxy, držte se mělkých a širokých. Hluboké boxy se do nízkého prostoru nevejdou a stejně se v nich ztrácí obsah.

Světlo řešte dřív než nábytek. Šikmina pohlcuje světlo a tmavé kouty vznikají i ve dne. Místo jedné velké stropní lampy dejte nástěnné svítidlo nad postel, bodovku nad stůl a malé světlo do nízkého koutu. Všechna světla veďte tak, aby se dala ovládat ze dvou míst, jinak bude dítě chodit přes celou místnost, aby si rozsvítilo. Kabely veďte v lištách po zdi, ne volně podél podlahy.