6 zásad, díky kterým vám voda na túře vystačí

Základním pravidlem je pít pravidelně, ještě než pocítíte žízeň. Žízeň je totiž signál, že tělo už ztratilo více tekutin, než je optimální. Vyhraďte si proto každých dvacet až třicet minut krátkou zastávku na pár doušků. Pokud máte tendenci zapomínat, nastavte si na hodinkách budík. Množství, které za hodinu vypijete, se pohybuje zhruba kolem půl litru, ale záleží na teplotě, náročnosti terénu i vaší tělesné konstituci. Důležité je pít po menších dávkách, ne najednou litr, protože tělo velký přísun tekutin nestihne využít a stejně je vyloučí.

Nejčastější chyba je nosit hardshell celý den, i když neprší. Výsledek je pak pocení, které vás ochladí víc než samotný déšť. Druhá častá chyba: koupíte si levnou nepromokavou bundu, která má podle etikety „vodní sloupec", ale v praxi neodvětrala ani při chůzi po rovině. Dobrý hardshell poznáte podle toho, že má pod pažemi podlepitelný zip, který otevřete, když potřebujete rychle vyfoukat teplo. Jestli takový zip nemá, berte bundu jen na kratší túry, kde nebudete muset měnit intenzitu pohybu.

Co všechno stihnete, když vyrazíte včas a s mapou v mobilu Vyjeďte nejpozději v sedm ráno. Většina parkovišť u hlavních vstupů se plní do deváté hodiny, a pozdější příjezd znamená hledání místa daleko od trasy. Místo auta využijte vlak nebo autobus – Český ráj má hustou síť spojů, a vy se vyhnete stresu s parkováním. Vystupte na menší zastávce, ne přímo u nejznámějších skal. Tím získáte hodinu klidu předtím, než dorazí davy.

Typická chyba je podcenit čas na přechody mezi skalami. Kilometr v terénu trvá klidně dvakrát déle než po silnici. Počítejte s převýšením a s tím, že budete často zastavovat kvůli výhledům. Pokud plánujete navštívit hrad, zjistěte si otevírací dobu předem – v sezóně bývá otevřeno dlouho, ale mimo ni se můžete setkat se zavřeno. Na hrad si nechte alespoň dvě hodiny, jinak jen proběhnete nádvořím.

Na co se zaměřit, když srovnáváte mapy a hledáte místa pro pauzu Při porovnávání map se soustřeďte na tři konkrétní aspekty. Prvním je vzdálenost mezi vodními zdroji – pokud plánujete delší přestávku s vařením, musíte vědět, kde je potok nebo pramen. Druhým je charakter terénu kolem trasy: mapa s vrstevnicemi vám prozradí, kde je rovinatá louka vhodná k rozložení deky a kde naopak narazíte na prudké svahy bez možnosti se posadit. Třetím aspektem jsou značená odpočívadla – některé mapy je zobrazují jako malé symboly, jiné je vůbec nezaznamenají. Typickou chybou je spoléhat pouze na jednu mapu, která odpočívadla neuvádí, a pak zjistit, že jste ušli o dvě hodiny déle bez možnosti se občerstvit.

Na závěr jedna praktická rada: bez ohledu na to, kterou trasu si vyberete, vždy si zkontrolujte předpověď počasí a aktuální informace na informačních tabulích u vstupů. Pokud hrozí bouřky, vyhněte se vyhlídkám na skalních hranách – blesky a prudký déšť tu nejsou výjimkou. Stejně tak nikdy neopouštějte vyznačené cesty, i když se zdá, že bludiště skal nabízí zkratku. Bloudění v pískovcovém labyrintu je nejčastější příčinou zbytečných komplikací. Jeden den je ideální doba na to, abyste si z Českého Švýcarska odnesli pocit, že jste viděli to nejhezčí – ale jen pokud budete chytří a ohleduplní.

Pokud se ocitnete v nepřehledném porostu, kde není vidět obloha, využijte zvukovou orientaci: dálnice, železnice, vodní nádrže nebo vesnice vydávají charakteristické zvuky, které se šíří dál než zrak. Zastavte se, ztište se a poslouchejte 2–3 minuty. Větrná smršť často přenáší zvuky z dálnice až na 5 kilometrů. Ale pozor: zvuk se v lese láme, takže nejdřív určete směr podle sluchu, pak ho ověřte podle terénu – jestli je v tom směru údolí nebo otevřená plocha, pak zvuk patrně přichází odtud.

Softshell je lepší volba, když jdete na běžnou vycházku do lesa, na skály za slunečného dne nebo na cyklovýlet, kde se střídají rovinky a kopce. Hardshell je zase dobrý na celodenní túru přes hřebeny, kde vám nezáleží na suchu za každou cenu, ale na tom, abyste se nezastavili a nezmokli. Nezapomeňte, že žádná bunda neochrání před prochlazením, pokud pod ní nemáte správnou vrstvu. Pod hardshell patří lehká izolace, třeba tenký mikrofleece, a pod softshell jen funkční triko s dlouhým rukávem.

Pro první seznámení doporučuji okruh z Hřenska na Pravčickou bránu a zpět přes Mezní Louku. Trasa měří zhruba dvanáct kilometrů, ale převýšení je mírné, pokud začnete u hotelu nad Hřenskem a půjdete po hlavní cestě. Vyhnete se tak nekonečným serpentýnám z údolí. Vycházejte brzy ráno, ideálně před osmou hodinou. Nejenže se vyhnete davům, ale také stihnete vychutnat ranní světlo, které zvýrazní pískovcové stěny. Na trase nejsou žádné studánky, proto si vezměte alespoň dva litry vody na osobu – to je častý podceňovaný faktor.