Are You Embarrassed By Your Discuss Skills? Here’s What To Do

Prvních deset minut rozhoduje o tichu i o smíc

Vyvažte šance. Děti poznají, když je hra nefér, a přestane je bavit. Nechte každého hráče v průběhu hry alespoň jednou získat výhodu, ale ne trvale. Zkuste sehrát několik testovacích partií, kde jeden hráč záměrně hraje špatně — uvidíte, zda se dá prohrávat i s rozvahou, nebo zda je výsledek daný už na začátku. Pokud ano, snižte vliv náhody nebo přidejte možnost ovlivnit hod.

Jak na konkrétní hry a co u nich hlíd

Třetí metoda je přiřazování k místu. Rozmístěte po prostoru předměty – kámen, šátek, lano, hrnek. Každý účastník si stoupne k jednomu předmětu a řekne své jméno. Druhý den stačí ukázat na předmět a zeptat se: „Kdo tu stál?" Vazba jméno–místo je silnější než jméno–tvář, protože mozek si prostor pamatuje automaticky. Tuhle hru opakujte na začátku každé schůzky po dobu tří týdnů. Po třech týdnech už jména zůstanou.

Častá chyba je kupovat hru, kterou chce hrát dospělý. Rodiče často vybírají podle toho, co je baví, a pak se diví, že dítě u hry nevydrží. Další chybou je nechat dítěti volnou ruku při výběru. Předškolák se rozhoduje podle barvy krabice, ne podle obsahu. Vyberte dvě nebo tři hry, které splňují podmínky, a nechte dítě rozhodnout mezi nimi. Bude mít pocit kontroly a vy budete mít jistotu, že hra není nad jeho síly.

Dvojice tvořte podle stejného druhu a podobného tvaru, ale ne úplně identické. Dva dokonale stejné listy se hledají hůř než dva listy stejného druhu s odlišnou kresbou žilek. Děti i dospělí se pak učí rozlišovat detaily a hra je zajímavější. Pokud chcete větší sadu, použijte různé odstíny jednoho druhu – červený, žlutý a zelený javor vytvoří tři samostatné dvojice.