Co se děje ve svalech při strečinku po běhu?

Na co si dát pozor: pokud máte srdeční potíže, nízký tlak nebo jste nemocní, saunu si raději odložte. Také pozor na délku celého rituálu — dvě až tři hodiny jsou maximum, jinak se tělo přetíží a spánek bude spíše neklidný. Všímejte si, jak se cítíte po prvním kole, a podle toho upravte délku ochlazování. Rituál je vždy o individuálním tempu, takže experimentujte, ale s ohledem na vlastní limity.

Začněte u bránice, ne u hrudníku. Většina běžců dýchá příliš mělce, Dorstewitz.Info což vede k rychlé únavě a křečím v boku. Zkuste toto: Here is more on Links.Gtanet.Com.br stop by our own web site. položte si jednu ruku na břicho a druhou na hrudník. Při nádechu by se měla zvedat spodní ruka, horní zůstává téměř v klidu. Nacvičte si to v klidu doma, pak při chůzi a teprve potom při běhu. Pokud cítíte, že se vám při běhu zvedají ramena, dýcháte hrudně – zpomalte a vraťte se k bráničnímu vzoru.
Večer, kdy za okny mrzne a vzduch voní zimou, je ideální příležitostí k tomu, abyste zpomalili. Saunový rituál není jen o samotném pocení, ale o vědomém přechodu z hektického dne do klidové fáze. Než se do něj pustíte, připravte si vše předem: ručník, dostatek vody, ideálně bylinkový čaj, a hlavně klidné místo, kde vás po sauně nikdo nebude rušit. To je první krok k tomu, aby se z obyčejného saunování stal skutečný zážitek.

Většina lidí, kteří začnou s mindfulness kvůli stresu, dělá stejnou zásadní chybu: snaží se stres okamžitě odstranit. Tlak na to, abyste se cítili klidně, je paradoxně dalším zdrojem napětí. Když si sednete k dechovému cvičení s očekáváním, že za pět minut budete bez úzkosti, tělo reaguje opačně. Mozek vyhodnotí tuto snahu jako další hrozbu a aktivuje stresovou reakci. Výsledkem je, že místo uvolnění cítíte ještě větší neklid.

Progresivní svalová relaxace (PSR) je technika, kterou vyvinul americký lékař Edmund Jacobson ve 20. letech minulého století. Jejím principem je střídání vědomého napětí a uvolnění jednotlivých svalových skupin. Díky tomu se naučíte vnímat rozdíl mezi napjatým a uvolněným svalem, což vám umožní efektivněji reagovat na stres. Hodí se při úzkostech, nespavosti, bolestech hlavy z napětí i pro celkové zklidnění po náročném dni. nábytek na míru rozdíl od meditace je PSR snadno uchopitelná a nevyžaduje žádné předchozí zkušenosti.

Nakonec si dejte pozor na jeden častý mýtus: že musíte dýchat pouze nosem. To platí jen pro klidové aktivity. Při běhu je přirozené dýchat ústy, protože potřebujete větší objem vzduchu. Nebojte se toho. Klíčem je najít si vlastní rytmus, který vám vyhovuje, a pravidelně ho trénovat. Za pár týdnů si všimnete, že běháte s větší lehkostí a že se váš dech stal neviditelným pomocníkem, ne nepřítelem, kterého musíte překonávat.

Thajská masáž lýtek po běhu obvykle evokuje představu vtírání oleje do unavených svalů. Jenže klasická thajská technika pracuje primárně s tlakem prstů, dlaní a loktů, nikoli s kluzkým povrchem. Pokud běháte pravidelně, zkuste vynechat olej a zaměřte se na hlubokou práci s fascií. Suchá masáž má jednu velkou výhodu: kůže zůstává přilnavá, takže přesně cítíte, kde se svalové vlákno zkracuje a kde je třeba tlak udržet. Navíc nehrozí, že vám ruce sklouznou a přetížíte kloub místo svalu.

Typickou chybou začátečníků je masírovat pouze střed lýtka, kde je sval nejviditelnější. Přitom největší zkrácení po běhu bývá v oblasti těsně pod kolenním kloubem, kde se upíná mediální hlava lýtkového svalu. Věnujte tomuto místu zvýšenou pozornost, a to krouživými pohyby palce po směru hodinových ručiček. Pokud cítíte, že je kůže napjatá a pod ní jakoby uzlíky, nejde o svalovinu, ale o ztvrdlou fascii. Tlakem do těchto uzlů – a držením po dobu dvaceti sekund – dosáhnete jejich změknutí. Nečekejte okamžitou úlevu, efekt se dostaví až po pár hodinách.

Dech je při běhu něco, co většina z nás považuje za samozřejmost, dokud to nezačne drhnout. Když ale pochopíte, jak dýchání ovlivňuje vaši ekonomiku pohybu, http://Biblioteca.Ucf.Edu.cu/author/dontesherw rázem zjistíte, že máte v ruce nástroj, který vám ušetří spoustu sil. Základní pravidlo zní: dýchejte přirozeně, ale s rozmyslem. To neznamená, že musíte počítat každý nádech, ale měli byste vědět, kdy a jak dech vědomě zapojit.

Mezi časté chyby patří přílišné soustředění na dech na úkor běžecké techniky. Dech má být doprovod, ne hlavní herec. Nesnažte se o žádné „dokonalé" vzorce za každou cenu. Tělo vám dá najevo, co potřebuje – pokud se zadýcháváte, znamená to, že tempo je nad vaše možnosti. V tu chvíli zpomalte nebo přejděte do chůze a dech se sám srovná. Nejlepším tréninkem dechu je pravidelný běh v nízké intenzitě, kdy dýcháte tak, že byste při běhu zvládli mluvit v celých větách.