Co se stane, když se prodře loketní opěrka?

Praktický postup: vezměte vzorek a přiložte ho k podlaze, ke stěně a k ostatnímu nábytku. Sledujte, jestli látka „nesedí" do okolí jen kvůli světlu, nebo jestli je opravdu špatná. Pokud se odstín mění příliš, zvolte neutrálnější tón – šedou, béžovou, tmavě modrou. Ty fungují ve většině světelných podmínek. Výrazné barvy jako oranžová, tyrkysová nebo fuchsiová mohou být úžasné, ale jen v místnosti, kde světlo odpovídá vaší představě.

Nejúčinnější je napařování. Napařovač držte asi deset centimetrů nad látkou a pomalu přejíždějte. Pára pronikne do vláken, ta se narovnají a získají zpět původní výšku. Nikdy napařovač netlačte přímo do tkaniny a nezdržujte se na jednom místě déle než dvě sekundy. U syntetického sametu nejprve vyzkoušejte postup na skrytém místě, protože některá vlákna se při vyšší teplotě mohou trvale poškodit. Žehličku nepoužívejte přímo, pokud na ni nemáte napařovací nástavec a látku přes tenkou bavlněnou utěrku.

Typická chyba je koupit čalounění podle fotky v katalogu. Barvy sametu a veluru se na obrazovce i v různém světle výrazně liší. Další častou chybou je volba sametu do místností s vysokou frekvencí – například do jídelny s židlemi, kde se látka rychle omákne. Velur naopak lidé podceňují v údržbě a pak se diví, že po půl roce vypadá jako „rozcuchaný". Řešením je sáhnout po tkanině s vyšší gramáží a hustší vazbou, která lépe drží tvar.

Vzorované tkaniny jsou při maskování opotřebení výhodnější než jednobarevné, protože rozptylují pozornost a skrývají drobné vady. Jenže většina lidí udělá stejnou chybu: vybere vzor, který je příliš pravidelný nebo příliš kontrastní. Právě tehdy opotřebení vynikne ještě víc než na hladké látce. Aby vzor skutečně pracoval ve váš prospěch, musíte sladit hustotu vzoru, barevnost a místo, kde se látka nejvíc namáhá.

Začněme textilem. Záclony, potahy sedačky, koberce a čalounění jsou na slunci nejvíc namáhané. UV záření narušuje barviva – červené, modré a fialové odstíny vyblednou nejdřív, žluté a oranžové vydrží déle. Vlákna zároveň křehnou: bavlna a len ztrácejí pevnost, hedvábí se trhá, syntetická vlákna žloutnou. Typická chyba? Natáhnout přes okno tenkou záclonu z umělého vlákna a myslet si, že je vyřešeno. Polyester sice nějaké UV pohltí, ale sám se přitom rozpadá a za dva roky se rozpadne na padrť. Lepší je kombinace: hustší tkanina, která stíní, a za ní teprve dekorativní vrstva.

Prodřená loketní opěrka na židli, křesle nebo pohovce nevypadá jen špatně. Je to místo, kde se poškození nejrychleji šíří dál, protože látka v ohybu je trvale v tahu a pod největším tlakem. Jakmile se jednou protrhne vrchní vrstva, obnaží se výplň a ta se začne drolit. Drobný defekt se během několika týdnů změní v díru, která se nedá jen tak zašít.

Postup, který funguje: nejprve opěrku odmastěte hadříkem s jemným saponátem a nechte uschnout. Potom zjistěte, zda je poškozená jen látka, nebo i pěna. Pokud je pěna v pořádku, stačí sešít rozparek skrytým stehem a přelepit z rubu netkanou textilií. Když je pěna rozdrolená, vyřízněte poškozené místo a nahraďte ho novým molitanem stejné tuhosti. Teprve pak přišijte nový potah. Práce je zdlouhavá, ale vydrží roky.

Prevence je jednodušší než oprava. Na opěrku můžete našít návlek z pevné bavlny nebo použít koženkový potah, který se snadno čistí. Důležité je také měnit polohu lokte – neopírat se pořád o stejný bod. Jednou za čas látku ošetřete impregnací proti mastnotě a prachu. Pokud se objeví první chomáčky, okamžitě je zastřihněte nůžkami, nevytrhávejte je. Zabráníte tak uvolnění dalších vláken.

Typická chyba je zalepit díru obyčejnou izolepou. Ta se časem ohne, zanechá lepivý film a látku poškodí ještě víc. Stejně špatné je přetřít opěrku barvou nebo lakem na dřevo. Chemie naruší vlákna a vznikne tvrdá skořápka, která praská. Pokud se rozhodnete pro výměnu potahu, nikdy nestrhávejte starý potah silou. Může s ním odejít i molitanová výplň, kterou pak budete muset nahradit celou.

První fází je takzvané zvláknění. Na povrchu se objeví jemné chomáčky a látka ztrácí barvu. Většina lidí to ignoruje, dokud se netvoří bouličky. Jenže právě tady je nejlepší chvíle zasáhnout. Povrchovou vrstvu lze zpevnit textilním lepidlem ve spreji nebo přelepit tenkou záplatou zevnitř. Pokud se ale poškrábe i podkladová tkanina, je nutné přistoupit k výměně potahu, ne jen k zakrytí.

Kde se poškození bere a proč se zvětšuje Nejčastější příčinou není jen opotřebení. Na vině bývá pot, mastnota z rukou a drobné abrazivní částice, které se do látky dostanou. Ty pak působí jako brusivo. Když si na opěrku pokládáte loket pořád na stejné místo, vlákna se mechanicky přetrhávají. Dalším faktorem je sluneční záření, které látku vysušuje a činí ji křehčí. Poškození se proto nešíří nahodile, ale podél linie, kde se loket opírá.