Deštivé počasí a horské túry: co zvládneš, když zvolíš správnou trasu

Častou chybou je koupit funkční prádlo přesně na míru, tedy těsně přiléhající. Ono by mělo přiléhat, ale neškrtit. Švy by neměly tlačit a střih by měl umožňovat volný pohyb. Dávejte pozor na to, aby prádlo nemělo vysoký límec, pokud pod ním plánujete nosit další vrstvy. Vybírejte střihy, které mají ploché švy, aby nedrhly při pohybu. Pokud máte citlivou pokožku, vyzkoušejte materiál na zápěstí, než si koupíte celý kus.

Co všechno si předem ověřit, než vyrazíte Nestačí se dívat na čáry. Zkontrolujte, jak mapa zobrazuje převýšení – nejlépe stínovaný reliéf nebo barevné vrstevnice. Pokud jsou vrstevnice husté u sebe, počítejte s prudkým stoupáním, které vás může zdržet víc, než čekáte. Dále si ověřte, zda mapa ukazuje aktuální stav značení. Některé prameny mají v databázi stezky, které už neexistují, nebo naopak nové úseky, které ještě nejsou zakreslené. Porovnání dvou map vám pomůže odhalit rozpory – když jedna ukazuje cestu a druhá ne, je to varování, že trasa může být problémová.

A co jídlo? Kvalitní granule nebo konzerva, kterou pes zná, jsou lepší než experimenty. Svačinu rozdělte do menších porcí, ať psa nekrmíte celé najednou – přejedený pes se může přetížit. Po túře mu dejte až večer, ale během dne nabídněte pár kousků jako odměnu. A hlavně: nikdy nenechávejte psa samotného v autě, ani na pět minut. Teplota uvnitř stoupá rychle a může dojít k přehřátí, které končí smrtí. Pokud musíte zastavit, vezměte psa s sebou ven.

Dalším faktorem je oblečení. Místo bavlny, která saje vodu a drží vlhkost u těla, použij vrstvy: funkční prádlo, které odvádí pot, a nepromokavou bundu s podlepenými švy. Kalhoty by měly být rychleschnoucí nebo nepromokavé. Nezapomeň na pokrývku hlavy s kšiltem, která chrání obličej před deštěm, a na kvalitní boty s vyšším komínkem. Do batohu si přibal suché oblečení do igelitu – kdyby něco, budeš mít rezervu.

Další nezbytností je ochrana tlapek. Dlouhá túra po ostrých kamenech nebo rozpáleném asfaltu může psovi poranit polštářky. Přibalte si proto balzám na tlapky, který nanesete před výstupem i během přestávek. Pro náročnější terén zvažte psí botičky. Ne každý pes je ale hned unese, takže je doma předem vyzkoušejte. Zkontrolujte také, zda nemá pes dlouhé drápy – na sestupech by se mohl zranit. Pokud jdete po lesní pěšině, kde nejsou kameny, je to méně rizikové, ale nikdy to nepodceňujte.

Když už jsi na trase, sleduj, kde šlapeš. Místo mokrého kamene raději obcházej, ale pozor, abys nesešlápl rostlinu nebo se nepřiblížil k okraji srázu. V prudkých sjezdech používej hůlky – pomůžou ti udržet stabilitu. Pokud narazíš na podmáčenou louku, obejdi ji po okraji, kde může být pevnější půda. A pamatuj: v dešti se vyhýbej i skalním stěnám, i když je tam sucho pod převisem – může tam padat kámen nebo voda z říms.

Nakonec si řekni, jestli je vůbec dobré jít. Když je předpověď na celý den, zvol kratší okruh, který zvládneš i v případě, že se počasí zhorší. Vždy si naplánuj únikovou variantu – třeba sestup do nejbližší vesnice. A hlavně: dej si pozor na čas. Za deště se dřív stmívá a teplota klesá. Pokud máš sebemenší pochybnost, zůstaň doma a užij si sucho – hora ti uteče, ale život ne.

Základ je voda a miska. Pes se při běhu zahřívá rychleji než člověk, a proto potřebuje pít častěji, zejména v teplém počasí. Skládací silikonovou misku přibalte do batohu, zabere málo místa. Vodu mějte vždy o půl litru více, než byste si vzali pro sebe. Pokud jdete po trase bez potoka, je to jediný zdroj tekutin. A pozor na to, aby pes pil z kaluží – může chytit parazity. Pokud je to možné, mapujte si cestu tak, abyste věděli, kde je voda.

Plánování turistického okruhu začíná výběrem mapy. Mnoho lidí sáhne po první aplikaci, kterou má v telefonu, a spoléhá na to, že je navigace dovede. Jenže každá mapa zobrazuje terén jinak – jedna zvýrazňuje značené cesty, druhá se soustředí na vrstevnice a třetí zase na zajímavosti v okolí. Pokud chcete okruh naplánovat bez zbytečných zajížděk, vyplatí se porovnat alespoň dva zdroje. Nezaberou vám to více než patnáct minut a ušetří to hodiny chození po špatné stezce.

Když porovnáváte mapy, sledujte také, jak zacházejí s časovými odhady. Některé aplikace počítají tempo podle převýšení a povrchu, jiné dají průměr z rychlosti na rovině. Pokud mapa tvrdí, že úsek zvládnete za hodinu, ale převýšení je přes pět set metrů, spíš to budou dvě. Typická chyba je naplánovat okruh podle optimistického odhadu a pak nestihnout poslední spoj. Proto si vždy nechte rezervu alespoň třicet procent času navíc.