Hra, nebo nuda? Proč děti vydrží pět minut

Než rekonstrukce koupelny krok za krokemčnete servírovat, položte tácek na rovnou podložku. Na ubrus z tenké látky nebo na nakřivo položený tácek se jídlo snadno převrhne. Pokud máte jen tácky bez okraje, obraťte je dnem vzhůru – vznikne mělká miska s pevnějším dnem. U suchých jídel, jako jsou chlebíčky, sušenky nebo ovoce, stačí jeden tácek. U vlhkých jídel dejte dva tácky na sebe a mezi ně vložte kousek papírové utěrky. Utěrka vsákne přebytečnou tekutinu a spodní tácek zůstane suchý.

Začněte u nejmenších, tedy zhruba od tří do pěti let. If you are you looking for more information regarding http://bookmarkingcentrals.com/user/yukikocoles2/History/ take a look at the web site. V tomto věku funguje napodobování zvířat a běžných činností. Dítě předvádí, jak kočka pije mléko, jak se jí polévka lžící nebo jak si čistí zuby. Dospělý vždy předvede pohyb první a dítě ho zopakuje. Vyhněte se abstraktním zadáním, osvětlení v Obýváku jako je „ukaž štěstí". Malé děti potřebují konkrétní předmět nebo zvíře. Typická chyba je mluvit během hry. Jakmile začnete komentovat, děti přestanou sledovat pohyb a čekají na slovní nápovědu.

Jak formulovat pravidla, aby nezapad

Nejčastější chyba je hrát v ponožkách na hladké podlaze. Bosá noha nebo protiskluzová ponožka je bezpečnější. Další chyba je dívat se dolů. Když se hráč ohne, ztratí orientaci a narazí ramenem. Držte hlavu v ose páteře a představte si, že mezi rameny a stěnami je stále stejná mezera. Pokud chodba ústí do otevřeného prostoru, nikdy neběhejte přes práh. Zastavte hru metr před koncem a teprve pak zkontrolujte, co je za rohem.

Pokud ani po tom všem hra po pěti minutách omrzí, zkuste změnit formu, ne hru. Zahrajte jen jednu herní situaci, ne celou partii. Nebo hru použijte jako příběh a vymyslete vlastní pravidla. Děti často neodcházejí od hry, ale od nudy z opakování. Když se ptáte, co by změnily, dostanete odpověď, která vás překvapí. A hlavně: pět minut není selhání. Je to začátek. Nechte dítěti čas, ať se do hry dostane po svém.

Když hra skončí dřív než nadšení Typická chyba je hrát na plný počet bodů hned první hru. Dítě nemá šanci zažít úspěch, prohrává a přestává ho to bavit. Zahrajte první kolo zkráceně, klidně na tři tahy, a klidně tak, aby dítě vyhrálo. Nejde o podvádění, jde o to, aby zažilo, že hra někam vede. Teprve druhé a třetí kolo hrajte podle skutečných pravidel.

Překážková dráha z polštářů a ručníků funguje nejlépe. Polštáře položte střídavě – jeden na zemi, druhý na židli, třetí na skříňku. Dítě má za úkol přejít z jednoho konce na druhý, aniž se dotkne podlahy. U menších dětí držte ruku nebo položte na zem křídou čáry, po kterých se smí šlapat. Typická chyba: příliš mnoho překážek najednou. Čtyři stačí, jinak se dítě zasekne a přestane ho to bavit.

Všímejte si také prostředí. Hluk, televize v pozadí, sourozenec, který běhá kolem, nebo hlad dokážou zkazit i skvělou hru. Před hrou udělejte krátkou přípravu: jídlo, pití, vypnutá obrazovka, pět minut klidu. Není to zbytečnost. Dítě, které se soustředí na tři věci najednou, se soustředí na žádnou.

Dítě usedne k nové hře, nadšeně rozbalí krabici, za pět minut vstane a jde pryč. Rodiče to znají. Nejdřív přijde zklamání, pak otázka, jestli je s dítětem něco špatně, a nakonec pokušení koupit další hru. Jenže problém většinou není v dítěti ani ve hře. Je v tom, jak hru otevíráte a co od prvních minut čekáte.

Prvních pět minut rozhoduje o všem. Mozek potřebuje rychle pochopit, co má dělat a proč ho to má bavit. Když dítěti přečtete pravidla nahlas, vysvětlíte bodování a teprve potom ho necháte hrát, ztratí pozornost dřív, než začne. Udělejte to obráceně: vezměte jednu herní akci, ukažte ji na sobě a nechte dítě udělat totéž. Pravidla doplňujte po cestě, ne předem.

Další častá chyba je nechat dítě hrát samotné. Hra je společenská činnost, ne test. Když u stolu sedí jen dítě a vy telefonujete, pět minut je maximum. Sedněte si k němu, komentujte tahy, reagujte nahlas. Ne tím, že mu radíte, ale tím, že se ptáte: „Co teď uděláš?" Dítě potřebuje vidět, že vás hra zajímá stejně jako jeho.