Jak často odčervovat kočky, aby zůstaly zdravé a bez parazitů

Co dělat, když štěně ignoruje povel a běží za psem Když štěně přestane reagovat a rozběhne se za jiným psem, nesnažte se ho dohnat. Běh za ním byste ho naučili, že je to součást hry. Místo toho se otočte a běžte opačným směrem, případně se schovejte za strom nebo keř. Většina štěňat začne hledat svého člověka, a když vás najde, přivolání se změní v hledací hru. Jakmile se k vám přiblíží, odměňte ho bez ohledu na to, jak dlouho to trvalo. Důležité je, aby si spojilo fakt, že když je venku a ztratí vás z dohledu, je nejlepší běžet zpět.

Největší pozor si dejte na takzvaný živý mok (pulpa), což je růžová část drápu obsahující cévy a nervy. U psů se světlými drápy ji snadno uvidíte, ale u tmavých drápků je problém. Pokud si nejste jistí, stříhejte jen malé kousky, maximálně po milimetru. Ideální je stříhat kolmo k ose drápu, nikdy pod úhlem, který by mohl dráp rozštěpit. Po každém střihu prstem zkontrolujte, zda je řez hladký.

Jak začít: z přepravky udělejte kočičí úkryt Prvním krokem je nechat přepravku neustále přístupnou v klidné části bytu, třeba u stěny v obývacím pokoji. Otevřete dvířka, dovnitř dejte měkkou deku, která voní po kočce, a na dno nasypte špetku šanty kočičí nebo valeriánky. Kočka si ale musí sama přijít na to, že přepravka není past – proto ji do ní nikdy nenuťte. Když do ní vleze, klidně ji pochvalte a dejte jí pamlsek. Opakujte to několik dní, dokud kočka nebude do přepravky vstupovat bez váhání.

První dny po očkování bývají pro štěně náročné. Imunitní systém reaguje na vakcínu, teplota může mírně stoupnout a chuť k jídlu se často vytrácí. Pokud pes odmítá granule nebo konzervu déle než dvanáct hodin, není to důvod k panice, ale k pozornému sledování. Důležité je odlišit běžnou nevolnost od stavu, který už vyžaduje veterinární pomoc.

Stříhání drápků patří mezi základní úkony péče o psa, který žije převážně v bytě nebo na měkkém povrchu. Volně žijící psi si drápy přirozeně obrušují při běhu po tvrdém terénu, ale domácí mazlíčci tuto možnost často nemají. Pokud drápky přerostou, začnou psovi vadit při chůzi, mohou se zatínat do polštářků a způsobovat bolest. Pravidelná kontrola a stříhání by proto měly být součástí vaší rutiny, ideálně jednou za tři až čtyři týdny.

Nejčastější chybou je nechat přepravku schovanou ve skříni a vytáhnout ji pouze před cestou k veterináři. Kočka si pak přepravku spojí s nepříjemnými zážitky a každé další použití je boj. Dalším omylem je použití přepravky jako trestu – nikdy do ní kočku nedávejte, když zlobí. A pozor i na to, že příliš velká přepravka (s více než dostatkem místa) může kočku vystavovat většímu stresu, protože se v ní cítí méně chráněná. Ideální je velikost, ve které se kočka může otočit a natáhnout, ale ne skákat.

Vyhněte se také trestání štěněte po příchodu, i když přiběhlo pozdě. Pokud ho pokáráte za to, že nakonec přišlo, naučí se spojovat přivolání s negativním zážitkem. Místo toho chvalte a odměňujte i sebemenší náznak návratu. Buďte trpěliví – každé štěně se učí vlastním tempem. Klíčem je konzistentnost, pozitivní posilování a postupné zvyšování náročnosti. Jakmile jednou zvládne přivolání v přítomnosti jiných psů, získáte spolehlivého parťáka, kterého můžete nechat volně běhat bez obav, že zmizí za obzorem.

Než se pustíte do stříhání, připravte si kvalitní kleště na drápky – buď nůžkové, nebo gilotinové. Důležité je, aby byly ostré a přesně seděly do ruky. Tupé kleště dráp spíše rozdrtí než střihnou, což je pro psa nepříjemné. Dále si připravte jemný pilník na začistění hran a pokud možno i hemostatický prášek nebo kukuřičný škrob pro případ, že byste omylem zastřihli příliš mnoho.

Další fází je přivykání na zavřená dvířka. Jakmile kočka v přepravce ulehne, opatrně dvířka zavřete a hned je zase otevřete. Postupně prodlužujte dobu, po kterou jsou dvířka zavřená – od pár vteřin až po minuty. Pokaždé kočku odměňte pamlskem přes mřížku. Tento trénink provádějte v krátkých sezeních, maximálně pět minut denně, aby kočka neztratila zájem. Důležité je, aby zavírání dvířek nebylo spojené s žádným nepříjemným pokračováním, jako je odnesení přepravky nebo jízda autem.

Pro psa, který pelíšek cíleně rozkusuje, se vyhněte molitanovým výplním, které lze lehce roztrhat na kousky. Lepší je jednodílná pěna s vyšší hustotou, která odolá tlaku zubů, nebo konstrukce z pevné překližky potažené odolnou tkaninou. Všímejte si také švů – dvojité prošití a podlepené okraje výrazně zvyšují životnost. Pokud pes ničí jen rohy, zvolte pelíšek s vyztuženými hranami nebo tvar, který nemá ostré přechody. Nezapomeňte, že žádný materiál není nezničitelný, takže počítejte s tím, že i odolný výrobek má své limity.