Jak proměnit terasu v obývák pod širým nebem: Praktický průvodce patiem

Moje první setkání s provence stylem nebylo v katalogu, ale u kamarádky Evy. Bydlela v malém panelákovém garsoniéře o rozloze necelých třiceti metrů a já jsem tehdy nechápala, jak tam dokázala vnést tolik klidu a prostoru. Opotřebovaný bílý nábytek, lněné závěsy a na parapetu sušená levandule. Vůbec to nebylo kýčovité, naopak. Tehdy mi došlo, že provence style interiéry nejsou jen o rustikálním domku na jihu Francie, ale o principu práce se světlem a materiály, který lze aplikovat i na sídlištní krabici. Klíč spočívá v kombinaci matných textur, přírodních tónů a důrazu na funkčnost, kde každý centimetr musí mít svůj sm


A pak je tu materiál, který dělá provence style interiéry hmatatelně příjemnými. Bavlna, len, dřevo a samet. Ano, i velvet upholstery má v tomto stylu místo, pokud ho použijete střídmě. Mám jednu židli v jídelním koutě potaženou broskvovým sametem. Je to jediný výrazný kus v místnosti a okamžitě upoutá pozornost. U sedacích souprav se ale sametu bojím kvůli údržbě. Každý flíček je na něm vidět a provence styl přece jen tíhne k matnějším, nezávadnějším textiliím, jako je bavlna s hrubší vazbou. Pokud už toužíte po sametu, zvolte tmavší odstín levandule nebo olivově zelené. Praktická zkušenost: na takové barvě nejsou tolik vidět otisky prstů a dětské r


Když se pustíte do zařizování v provence stylu, první překážkou bývá praktická stránka věci. Všichni chceme mít doma prostor jako z francouzské vily, ale realita je často malý obývací pokoj, kde musíte vyřešit spaní pro prarodiče nebo kamarády na víkend. Zde přichází ke slovu chytrý nábytek. Místo drahého masivního stolu, který zabere půl místnosti, sáhněte po lehčích variantách. Už roky používám starý dubový stůl s nohama z ohýbaného kovu, který působí vzdušně a zároveň navozuje tu správnou venkovskou náladu. A k tomu? Klasická pohovka se širokými područkami, která v sobě ukrývá praktický koncept bed with storage. Konečně zmizí ta věčná otázka, kam uložit přebytečné polštáře a deky pro ho


Jednoho dne mi kamarádka poradila koukat se po kusech s click-clack mechanismem. Říkala, že je to jediný způsob, jak přežít malování v garsonce. Měla pravdu. Click-clack mechanismus totiž umožňuje rychle sklopit opěradlo a změnit pohovku na lůžko, aniž byste museli cokoliv tahat. Jenže pozor na kvalitu. Levné varianty mají tenké kovové tyče, které se po půl roce prohnou a matrace pak leží křivě. Proto jsem nakonec vsadila na model s odolnou konstrukcí a slatted frame, který drží tvar i při častém skládání. Když jsem pak malovala strop, stačilo jen odsunout pohovku od zdi a sklopit ji do lehu. Žádné stěhování nábytku do vedlejší místnosti, žádné škrába


Ale pozor, není sofa jako sofa. Pokud máte byt, kde spíte každou noc, potřebujete něco, co se rozkládá denně a bez námahy. Zde nastupuje click-clack mechanismus. Zkuste si v obchodě sami povytáhnout sedák a sklopit opěradlo. Pokud to jde jedním plynulým pohybem bez zasekávání, je to ono. Když jsem bydlela v garsonce s přítelkyní, měly jsme přesně takovou pohovku s velvet upholstery. Hedvábně jemný povrch sice vypadá nádherně, ale v praxi se na něm zachytávají vlasy kočky a drobky od večeře. Na druhou stranu se dá poměrně snadno vyčistit vlhkým hadříkem. Malý byt design často obětuje praktičnost ve prospěch krásy, ale já radím najít kompro


Zásadní pastí, na kterou jsem sama naletěla, je přemíra doplňků. Provence style není muzeum. Když jsem si koupila tři různé vázy a dvě keramické misky na jednu poličku, místnost začala působit přeplácaně a malá. V malém bytě musíte myslet na vzdušnost. Dnes mám na poličce jen jednu sušenou levanduli a pár starých knih. Všechen ostatní prostor nechávám prázdný, aby oči odpočívaly. Stejně tak u ložního prádla – bílá nebo krémová barva s jemným proužkem je sázkou na jistotu. Když jsem zkoušela barevné vzory, místnost se opticky zmenšila. A hlavně, nezapomeňte na praktické řešení pro přebytečné polštáře: ideální je bed with storage u post


Materiál hraje roli, i když to na první pohled nesouvisí s barvou. Když jsem vybírala nový gauč, sáhla jsem po variantě s velvet upholstery. Je hebký na dotek a působí luxusně, ale bála jsem se, jak se bude chovat při malování. Nakonec to byl skvělý tah. Sametová textura totiž odpuzuje prach a barva se na ní neusazuje tak snadno jako na hrubém lnu. Kapka bílé malby, která mi ukápla z válečku, se dala setřít vlhkým hadříkem, aniž by zanechala flek. U hrubé látky by se vsákla a byla by na věky. Takže pokud plánujete malování, velvet upholstery je překvapivě praktická volba, která vám ušetří nervy i peníze za čistí