Jak si poradit s hygienou, když nosíte rovnátka

Když přijde řeč na podkroví pod šikminou, většina lidí si představí nevyužitý prostor plný haraburdí. Přitom i místnost s nízkým stropem a šikmými zdmi může sloužit jako plnohodnotná ložnice, pracovna nebo dětský koutek. Klíčem je chytré rozvržení a práce s výškou, ne s metry čtverečními.

Základem je kartáček s měkkými štětinami, nejlépe takzvaný jednosvazkový nebo ortodontický kartáček, který se lépe dostane mezi drátky a kolem zámečků. Povrch zubu čistěte krouživými pohyby od dásně směrem k drátku, a to pod mírným úhlem. Důležité je nevynechávat místa těsně u dásně, kde se nejčastěji hromadí plak. Běžný kartáček vám na to nestačí, protože drátky tvoří překážku. Proto si pořiďte také mezizubní kartáčky, které mají tenký drát a malou hlavičku – ty protáhnete pod drátem a mezi zuby, kde klasický kartáček nedosáhne. Pokud vám mezizubní kartáček nevyhovuje, zkuste jednorázové zubní nitě s tuhým koncem, které se dají provléct pod obloukem.

Jednou z nejefektivnějších metod je vertikální skladování. Vyšší skříně až ke stropu využijí prostor, který se běžně ztrácí. Pokud máte starší nábytek, který končí pod stropem, doplňte nad něj otevřené police z masivu nebo kovu — jen pozor na nosnost stěny. Při montáži použijte hmoždinky odpovídající typu zdi, do dutých příček je třeba kotvy. V horních částech skladujte sezónní věci, které nepotřebujete mít po ruce: lyže, vánoční dekorace, svetry. Dolní police a zásuvky naopak patří věcem každodenní potřeby.

Rovnátka sama o sobě nezpůsobují záněty dásní, ale vytvářejí prostředí, kde se snadněji zachytávají zbytky jídla. Když si po každém jídle nevyčistíte zuby, plak začne dráždit dásně a ty pak krvácejí a otékají. Čištění by proto mělo proběhnout do třiceti minut po jídle, ale pozor – pokud jste jedli něco kyselého, počkejte alespoň půl hodiny, jinak si kartáčkem poškodíte oslabenou sklovinu. Po čištění si vypláchněte ústa vodou nebo speciální ústní vodou bez alkoholu, která pomůže odstranit zbytky, na které kartáček nestačil. Vyhněte se ale příliš agresivním výplachům, které by mohly narušit rovnováhu ústní mikroflóry.

Mrtvý prostor: pod schody, nad dveřmi i za dveřmi Zapomenuté zóny nad dveřmi a za dveřmi dokážou pojmout překvapivě mnoho. Nad dveře umístěte tenkou polici na knihy nebo krabice s doklady — jen ji nedávejte příliš nízko, abyste se nebouchali hlavou. Na zadní stranu dveří od skříně nebo pokoje pověste organizér s kapsami na šály, pásky nebo kosmetiku. Pozor na to, aby dveře měly dostatečně pevné panty a abyste je mohli stále plně otevřít. V předsíni zase využijte úzkou mezeru mezi skříní a stěnou: vysouvací ramínko na kabáty nebo úzký vozík na boty zapadne i barvy stěn do obýváku deseti centimetrů.

Pod postelí je ideální místo pro ploché boxy na kolečkách. Kupte je tak, aby se daly vysunout jednou rukou, a před uložením věci vždy zabalte do textilních vaků — prach se dostane i do těsně přiléhajících nádob. Jestliže je postel nízká, zvedněte ji na podstavce, ale jen tehdy, když nosnost postele dovolí. Pod postel ukládejte jen to, co nevyžaduje častý přístup, jinak budete boxy pracně vytahovat každý týden. Fixem si na krabice napište obsah a datum uložení; bez označení v nich za rok budete tápat.

Když má byt jen pár desítek metrů čtverečních, každý centimetr úložného prostoru je vzácný. Než začnete kupovat další police nebo boxy, projděte si byt a zjistěte, která místa zůstávají nevyužitá. Typickou chybou je zaměřit se jen na skříně a police, zatímco prostor pod postelí, nad dveřmi pohovkou zůstává prázdný. Začněte tím, že si sepíšete, co skutečně používáte denně, co jen občas a co už dlouho leží ladem. Teprve poté se rozhodněte, jaké úložné prvky mají smysl.

Začněte měřením a plánem – ne stavěním Než cokoli koupíte nebo postavíte, důkladně si změřte průběh šikminy. Zaznamenejte si výšku stropu v různých místech – u podlahy, ve středu místnosti a u hřebene. Podle toho zjistíte, kde se dá pohodlně stát a kde se musíte sklonit. Oblast do výšky 100 centimetrů od podlahy využijte spíše na úložné prostory nebo nízké sedací soupravy, zatímco místa s vyšším stropem patří postelím nebo pracovním stolům.

Základem pro domácí mast je hustší konzistence. Tu zajistíte přidáním včelího vosku – na sto mililitrů oleje postačí zhruba deset gramů. Vosk zahřejte ve vodní lázni spolu s olejem, a než směs začne tuhnout, vlijte ji do kelímků. Do mastí se hodí zejména měsíček na podrážděnou pokožku, levandule na zklidnění, či jitrocel na drobná poranění. Naopak pozor na bylinky, které jsou jedovaté, jako je pelyněk či vratič – ty do oleje nepatří, pokud nevíte přesně, co děláte.