Když žárovka vypadá jinak, než svítí: teplá žlutá, nebo studená bílá?

V letních měsících je situace složitější. Pomůže zatemnění přes den, kdy žaluzie nebo rolety zabrání přímému slunci. Večer vyvětrejte a zapněte ventilátor, který vzduch rozproudí. Nepoužívejte klimatizaci nastavenou na příliš nízkou teplotu. Rozdíl větší než 6 °C proti venkovnímu prostředí zatěžuje dýchací cesty a způsobuje ranní bolesti hlavy. Pokud klimatizaci máte, nastavte ji na 20–22 °C a časovač vypněte po dvou hodinách.

Matná a saténová malba se neliší jen leskem na vzorníku. Rozdíl poznáte při denním světle, při večerním osvětlení, při otírání houbičkou i při opravě po letech. Pokud barvu vybíráte jen podle odstínu na víčku, s velkou pravděpodobností skončíte s povrchem, který na dané stěně nebude fungovat.

Pootevřené okno na celou noc vypadá jako kompromis. Jenže kompromis to není. Škvíra široká dva centimetry nevymění vzduch v místnosti, jen ho nechá pomalu unikat teplo. Za hodinu se vzduch v ložnici ochladí jen u okna, u postele zůstane vydýchaný. Ráno se budíte s pocitem, že jste spali v uzavřené místnosti, protože jste vlastně spali. Vlhkost a oxid uhličitý zůstávají, jen se rozvrství.

Teplá žlutá a studená bílá nejsou jen odstíny, které vidíte na obalu. Jsou to dvě rozdílné teploty chromatičnosti, které mění, jak v místnosti vidíte barvy, jak unavené jsou oči a jestli večer usnete snadno, nebo se budete převalovat. Teplá žlutá se pohybuje zhruba od 2200 do 3000 K, studená bílá od 5000 do 6500 K. Čím nižší číslo, tím oranžovější světlo. Čím vyšší, tím modřejší a „čistší" na pohled.

Prach v ložnici není jen estetický problém. Jeho složení je z velké části tvořeno drobnými vlákny z textilu, která se uvolňují z povlečení, prostěradel, dek, pyžam i závěsů. Když se tato vlákna míchají s kožními šupinkami, roztoči a částicemi z venku, vzniká jemný prach, který se usazuje na nábytku, ale především v matraci a v záhybech látek. Právě tam se drží nejdéle a při každém pohybu na posteli se znovu víří do vzduchu.

Většina domácností má v ložnici dvě sady přikrývek: lehkou na léto a těžkou na zimu. Meziročně se pak řeší, kam s tou druhou, jak ji vyprat a proč vlastně zabírá půlku skříně. Přitom stačí zvolit jednu přikrývku, která pokryje celý rok, a druhou sadu vyřadit. Není to kompromis, ale jiný způsob uvažování o teple.