Když přijde první mráz, bylinky v truhlíku zachraňte takto

Začátek družiny po obědě bývá kritický. Děti přijdou z jídelny, jsou unavené, ale zároveň přebytek energie nezmizel. Tradiční honičky a vybíjená je přestaly bavit a hlavně na malém prostoru vznikají zbytečné konflikty. Netradiční pohybové hry řeší obojí: zaměstnají tělo i hlavu, nepotřebujete drahé vybavení a stačí je obměňovat. Zásadní je ale připravit je dřív, než děti vstoupí do místnosti, a mít v ruce variantu pro ty, kdo se nezapojí.

Nejčastější chybou je praní ubrusů společně s ručníky nebo pracovním oblečením. Zipy a knoflíky je poškrábou a hrubší tkaniny je obrousí. Ubrusy perte odděleně, nejlépe po dvou až třech kusech, aby se v bubnu volně pohybovaly. Zvlášť bílé a barevné kusy – i jeden tmavý hadr pustí barvu do celé várky. Odstřeďujte na střední otáčky, u krajkových nebo vyšívaných ubrusů vůbec. Sušte rozložené na ručníku, ne přehozené přes šňůru, kde se látka vytahuje a zůstávají v ní ohyby.

Jak truhlík ochránit, aby kořeny nepromrzly Základem je izolace dna a obvodu nádoby. Truhlík postavte na polystyren, dřevěnou desku nebo na dvě cihly, aby dno nebylo přímo na zemi – odtud přichází největší chlad. Mezeru mezi truhlíkem a obalem vyplňte bublinkovou fólií, jutou nebo slámou. Zeminu v truhlíku můžete přikrýt vrstvou suchého listí nebo chvojí, ale ne těsně u stonků, aby nezačala hnít. Pokud máte možnost, seskupte více truhlíků k sobě a k jižní stěně domu. Vzájemné ohřívání a odraz tepla od zdi udělají víc, než se zdá.

Na jaře nezačněte s úpravami příliš brzy. Počkejte, až pominou ranní mrazy a půda se trochu prohřeje. Teprve pak odstraňte izolaci, odřízněte suché a poškozené výhony a postupně zvyšujte zálivku. Pokud rostlina vypadá mrtvá, ale kořeny jsou pevné a světlé, dejte jí ještě dva až tři týdny – často obrazí ze spodních pupenů. Trpělivost při probouzení je stejně důležitá jako ochrana před mrazem.

Ultrafialové záření rozkládá řadu aktivních sloučenin během několika týdnů. Proto nikdy nenechávejte lahvičky na parapetu, v koupelně u okna ani na kuchyňské lince, kde na ně svítí slunce. Teplo nad zhruba 25 °C urychluje oxidaci olejů a odpařování těkavých látek z tinktur. Nejlepší je tmavá skříňka v chladnější místnosti, kde teplota nekolísá. Kolísání teplot škodí víc než trvale vyšší teplota, protože podporuje kondenzaci uvnitř nádoby.

Na okna nenasazujte těžké závěsy. Zvolte závěsy sahající ke stropu a ke podlaze, které sjednotí výšku stěny. Pokud potřebujete soukromí, použijte kombinaci světlé záclony a rolety. Zrcadlo na stěně naproti oknu zdvojnásobí denní světlo a místnost opticky rozšíří. Nepřehánějte to ale se dvěma zrcadly proti sobě, takové uspořádání působí neklidně a v noci může rušit.

Nejdřív zjistěte, které bylinky mají šanci zimu v nádobě přežít. Vytrvalé a mrazuvzdorné druhy jako tymián, oregano, šalvěj, máta nebo meduňka zvládnou chlad, pokud jim zajistíte ochranu. Naopak jednoleté a teplomilné bylinky – bazalka, majoránka, koriandr, rozmarýn v chladnějších polohách – v truhlíku venku nepřežijí. Ty buď přesuňte dovnitř, nebo je berte jako sezónní a na jaře vypěstujte nové. Snaha zachránit bazalku venku je nejčastější chyba, která končí uhynutím.

Zálivku přes zimu výrazně omezte, ale úplně ji nezastavujte. Zalévejte jen ve dnech, kdy nemrzne a půda není zmrzlá, a to menším množstvím vody. Přemokřená zemina v chladu vede k hnilobě kořenů, což je druhý nejčastější důvod, proč bylinky na jaře neobrazí. Nikdy nenechávejte vodu stát v podmisce. Bylinky v zimě nehnojte – hnojivo by podpořilo růst, který rostlina nezvládne a oslabí ji.

Bylinky pěstované v truhlíku jsou na zimu zranitelnější než ty na záhonu. Kořeny mají v malém objemu zeminy, který promrzne mnohem rychleji, a nadzemní část je vystavená větru ze všech stran. Rozhodující je proto načasování: jakmile se noční teploty začnou pravidelně blížit nule, je čas jednat. Nečekejte na první silný mráz, protože rostlina už může být poškozená a zazimování pak nemá smysl.

Rozdíl mezi povlakem a kamenem poznáte pohledem i dotykem. Povlak je tenká našedlá nebo nažloutlá vrstva, která se dá nehtem seškrábnout. Kámen je hnědý, šedý nebo až černý, sedí pevně u okraje dásně a nehtem ho neodloupnete. Varovným signálem je i zápach z tlamy, který přetrvává i po vyčištění zubů. Pes může mít zarudlé dásně, občas krvácet při žvýkání a mít tendenci hromadit potravu na jedné straně tlamy.

Zubní kámen u psa vzniká z povlaku, který se nepodařilo odstranit. Povlak je měkký film bakterií a zbytků potravy, který se dá setřít prstem nebo gázou. Pokud zůstane na zubu asi dva až tři dny, začne mineralizovat a změní se v tvrdý kámen. Ten už se kartáčkem neodstraní, drží na zubu jako beton a vytváří drsný povrch, na kterém se zachytává další povlak. Kámen nejčastěji začíná u špičáků, u stoliček a na vnější straně horních zubů, kde ústí slinné žlázy.