Když sahate do horních skříněk, co má být v první polici

Na co si dát pozor: koření nemá rádo teplo, přímé světlo a páru. Proto ho nedávejte nad sporák ani do mycí linky. Ideální je tmavé a suché místo s teplotou do 25 stupňů. U plotny mějte jen malé zásoby na jeden až dva měsíce a větší balení doplňujte ze šuplíku. Další častá chyba je přesypávání starého koření do nového bez umytí nádobky. Zbytky na dně zkreslují chuť a mohou přenášet žluklost.

Co si dovolit při 90, 100 a 110 centimetrech Při 90 cm zapomeňte na dvířka otevíraná do uličky na obou stranách proti sobě. Vyberte si, na které straně budou skříňky s výklopem nebo posuvem, a na protější straně nechte jen zásuvky a otevírání do strany, které nepřekáží. Myčka na protější straně proti sporáku je při 90 cm téměř nepoužitelná — při plnění blokuje celý průchod. Stejně tak trouba s výklopnými dvířky proti pracovní desce působí problémy, protože se před ni nelze postavit bokem.

U úzké kuchyně proti sobě platí, že horní skříňky mají být mělké, ideálně 30 cm. Hluboké skříňky nad hlavou vytvářejí tunelový efekt a při práci na lince proti sobě dochází k neustálému uhýbání. Stejně tak je vhodné vyhnout se otevírání dvířek do uličky – výsuvné zásuvky a skříně s posuvnými dveřmi šetří místo i nervy. Pracovní deska by měla být na obou stranách, ale ne hlubší než 60 cm.

Koření u plotny nebo v šuplíku se rychle změní v chaos, pokud nemá pevná místa. Nejprve si udělejte inventuru: všechna koření vyskládejte na stůl a roztřiďte je podle toho, jak často je používáte. Denní sůl, pepř, kmín a paprika patří k plotně, zatímco sezónní směsi a zásoby do šuplíku nebo spížky. Tím získáte realistickou představu, kolik nádobek skutečně potřebujete a jak velký prostor musíte obsáhnout.

Praktické je také označit datum otevření na dně nádobky a jednou za půl roku zkontrolovat stav. Mleté koření vydrží vůni zhruba půl roku, celé koření i dva roky. Co je slepené, zvlhlé nebo ztratilo barvu, vyhoďte bez výčitek. Nákup dělejte v menším množství a častěji, ušetříte místo i peníze za vyhozené zbytky. Pokud máte málo prostoru, svislý držák na dveře šuplíku nebo stěnu linky vyřeší celou řadu během chvíle.

Než začnete skříňky přeskládat, změřte si dosah. Postavte se před linku, zvedněte ruku a označte si na zdi nebo na dvířkách, kam pohodlně dosáhnete bez napínání a bez podpatků. To je hranice pro předměty, které potřebujete každý den. Všechno nad touto linií je „servisní zóna" pro věci, které vytáhnete jednou za čas. Typická chyba je spoléhat na to, že „na to stejně dosáhnu" – při vaření pak shazujete plechovky na hlavu nebo si vyléváte horkou vodu na ruku.

První police: to, co potřebujete denně a jednou rukou Do nejnižší police horních skříněk patří koření, které používáte při každém vaření, olej, ocet, sůl, cukr a základní suché suroviny jako mouka nebo rýže, pokud je spotřebujete rychle. Důležité je, aby šly vytáhnout jednou rukou a abyste na ně viděli – nezačínejte tedy u zadní stěny. Sklenice a dózy stavte etiketou dopředu a těžší kusy dávejte doleva nebo doprava podle toho, kterou rukou saháte častěji. Vyhněte se ukládání hrnků a sklenic na okraj police, odkud snadno spadnou, když otevřete dvířka.

Typická chyba je měřit výšku vsedě s rovnými zády a bez předloktí v pravém úhlu. Lidé pak mají desku vysoko a ramena tlačí nahoru. Další chyba je měřit jen podle očí nebo odhadu. Bez kontroly provázkem se spletete klidně o několik centimetrů. Pozor taky na obuv – měřte v tom, v čem budete u stolu stát nebo sedět. Podpatky nebo tlusté podrážky výsledek posunou.

Druhá a třetí police jsou pro věci, které potřebujete několikrát týdně, ale ne denně: plechovky, těstoviny, luštěniny, pečicí potřeby nebo záložní balení. Sem patří i mixér, kuchyňská váha nebo formy na pečení, pokud je používáte alespoň jednou za čtrnáct dní. Platí, že čím výš jdete, tím lehčí předměty byste měli ukládat. Těžké zásoby ve vyšší polici znamenají riziko při manipulaci i při otevírání dvířek, zvlášť pokud máte skříňky bez tlumiče.

Horní skříňky v kuchyni mají jednu nevýhodu: jejich spodní police je sice na dosah, ale ta horní už vyžaduje štafle nebo alespoň pořádný výskok. Přesto se do nich vejde nejvíc věcí a většina lidí je zaplní bez systému. Výsledkem je, že denně používané věci končí vysoko a sezónní zásoby se válí v první polici, kam se pohodlně dostanete. Stačí přitom dodržet jednoduché pravidlo podle frekvence používání a výšky postavy.

Druhá možnost je měnit místo úchopu. Pokud saháte pořád na stejný centimetr, vytvoříte si během měsíce viditelnou lesklou skvrnu, která se už nedá jen tak setřít. Střídejte horní a spodní část hrany, případně levou a pravou stranu dvířek. U skříněk, které otevíráte několikrát denně, to zní jako zbytečná komplikace, ale rozdíl v opotřebení je znát po roce provozu.