Když si jména neprocvičíte hrou, zapomenete je do týdne

Dvojice tvořte podle stejného druhu a podobného tvaru, ale ne úplně identické. Dva dokonale stejné listy se hledají hůř než dva listy stejného druhu s odlišnou kresbou žilek. Děti i dospělí se pak učí rozlišovat detaily a hra je zajímavější. Pokud chcete větší sadu, použijte různé odstíny jednoho druhu – červený, žlutý a zelený javor vytvoří tři samostatné dvojice.

Nejčastější chyba je měřit čas od chvíle, kdy papír opustí ruku, místo od signálu startu. Rozdíl bývá i půl sekundy a u deseti kol už rozhoduje o vítězi. Stopky spouštějte vždy na zvukový nebo slovní povel a papír držte v klidu před tělem, ne za zády. Druhá častá chyba je příliš mnoho instrukcí najednou: hráč, který má zároveň sledovat barvu pruhu, pořadí a směr hodu, přestane vnímat čas a výsledky kolísají. Zaveďte proto jedno pravidlo na kolo a ostatní přidejte až po zvládnutí.

Když už děti znají všechna místa, přidejte pravidlo, které mění rytmus. Schovávající se nesmí pohnout, ale může vydávat zvuk. Nebo se naopak musí přesunout z jednoho místa na druhé, zatímco hledající počítá. Tím se z klasické schovávané stane hra na kočku a myš, která děti zaměstná mnohem déle. Počítejte ale s tím, že pravidla budete muset několikrát zopakovat a možná i upravit během hry. Děti potřebují jasné hranice, jinak se začnou hádat o to, kdo byl kde dřív.

Vedoucí oddílu nebo skupiny si během sezony zapamatuje desítky jmen. Nováčci přicházejí, zkušenější odcházejí a vy potřebujete mít jméno spojené s tváří během několika vteřin. Memorování seznamu před schůzkou funguje málokdy. Mozek si jméno zapamatuje tehdy, když ho spojí s něčím, co už zná – s pohybem, zvukem, příběhem nebo rytmem. Právě proto se hry na jména nevyplácí odbýt jako úvodní formalitu.

Pokud něco drží jen na lepicí pásce, počítejte s tím, že to vydrží jednu cestu. Švy a uzly jsou jistota. Děti ocení, když si kostým mohou samy obléknout a svléknout, proto nepoužívejte mnoho zavazování na zádech. Před odchodem si kostým vyzkoušejte naostro: pět minut chození, dřep, zvednuté ruce. Co praskne doma, praskne i na place. Zbytek je jen o fantazii a ochotě strávit odpoledne s nůžkami a jehlou.

Nejčastější chyba je příliš dlouhá hra. Jakmile dítě začne chybovat nebo ztrácet zájem, skončete. Nepřidávejte další kolo „jen proto, aby to dokončilo". Druhá chyba je trestání za chybu. Postřehové hry mají být výzva, ne zkouška. Když dítě splete pořadí, řekněte mu správnou odpověď a hrajte dál. Třetí chyba je příliš mnoho podnětů najednou – hlasitá hudba, televize v pozadí nebo sourozenec, který do hry mluví. Pro začátek potřebuje klid.