Proč se hromadí knihy na zemi a co s tím udělat?

Základem je správná výška. Horní hrana opěrky by měla být v úrovni temene hlavy, případně mírně nad ním. Když je opěrka v úrovni krku nebo ještě níž, při nárazu se hlava ohne přes její hranu a krční páteř dostane ránu v nejzranitelnějším místě. Mnoho řidičů má opěrku nastavenou tak nízko, že se jí týlem téměř nedotýká. To je první chyba, kterou je potřeba odstranit ještě před nastartováním.

Základem je délka. Heslo kratší než dvanáct znaků dnes nestačí, i když obsahuje velká písmena a číslice. Čím delší heslo, tím větší prostor pro kombinace. Praktický trik: vezměte čtyři nesouvisející slova a spojte je pomlčkami nebo jinými znaky. Například „kolo-modra-lampa-strom". Takové heslo se dobře pamatuje a zároveň je pro automatické zkoušení prakticky neprolomitelné. Vyhněte se však citátům, textům písní nebo větám z knih, které útočníci také mají v databázích.

Většina lidí si opěrku hlavy v autě nastaví jednou při koupi vozu a pak už na ni nesáhne. Přitom právě špatná poloha opěrky je častou příčinou bolesti krku po delší jízdě. Opěrka není dekorace ani odkládací plocha pro hlavu při parkování. Má jediný úkol: zachytit pohyb hlavy při nárazu a zároveň držet krk v přirozené ose. Pokud je příliš nízko nebo daleko, hlava se při únavě zaklání a krční svaly pracují celou cestu na doraz.

Praktická ochrana stojí na měření a stabilitě. Do místnosti, kde má papír dlouho vydržet, patří vlhkoměr – ideálně dva, jeden u podlahy a jeden ve výšce očí, protože vlhkost se v prostoru liší. Podle naměřených hodnot se pak volí řešení: při trvale vysoké vlhkosti pomůže odvlhčovač a větrání v suchých hodinách, při nízké naopak zvlhčovač nebo misky s vodou u topení. Dokumenty ukládejte do uzavřených krabic z nekyselého materiálu, které výkyvy okolního vzduchu zmírní. Nikdy nepokládejte papír přímo na studenou podlahu nebo na parapet, kde na něj sálá chlad i teplo.

Prvním krokem je přestat hromadu vnímat jako jeden celek. Rozdělte ji na tři části: knihy, které právě čtete, knihy, které jste přečetli a chcete si je nechat, a knihy, které už nepotřebujete. Pracujte s hromadou po menších dávkách, například po deseti kusech. U každé knihy se rozhodněte do pěti vteřin. Pokud váháte, patří do kategorie „možná", kterou později projdete znovu. Tím zabráníte tomu, že u jedné knihy strávíte půl hodiny vzpomínáním.

Nakonec si nastavte jednoduché pravidlo pro budoucnost: každá nová kniha musí mít předem určené místo, kam patří. Když ho nemá, nemá se co stěhovat na zem. A pokud už hromada vznikne, řešte ji okamžitě, dokud je malá. Pár minut každý týden je lepší než celodenní úklid jednou za rok. Knihy mají sloužit ke čtení, ne k tomu, abyste přes ně přeskakovali.

Odkládací prostor na operadle křesla vzniká ze dvou důvodů: buď potřebujete mít po ruce mobil, brýle a ovladač, nebo chcete, aby ty věci nepadaly na zem. Než začnete cokoli šít nebo kupovat, změřte šířku operadla v místě, kde se dotýká sedáku, i o pět centimetrů výš. Rozdíl bývá dva až čtyři centimetry a právě ten rozhoduje, jestli látka bude držet, nebo se bude posouvat.

Kam s knihami, které chcete mít po ruce Knihy, které skutečně čtete, potřebují vlastní místo. Nestačí je poskládat na zem vedle sebe. Pořiďte si malý stojan, nízkou polici nebo bednu, která se vejde vedle křesla či postele. Důležité je, aby místo bylo pevně dané a mělo omezenou kapacitu. Jakmile se naplní, je to signál, že některou z knih už nečtete a má putovat jinam. Stejně tak si určete, kolik knih smí ležet na nočním stolku – obvykle stačí dvě až tři.

Knihy, které už nechcete, neodkládejte do krabic na chodbu. Ty se často vrátí zpět na hromadu. Rozhodněte se hned: darovat, prodat nebo odnést do veřejné knihovny či na místo, kde je přijmou. Pokud si nejste jistí, dejte je do jedné krabice s datem. Když ji do půl roku neotevřete, krabice může odejít bez dalšího zkoumání. Tím se zbavíte rozhodovací únavy a hromada se už nevrátí.

U přečtených knih, které si chcete nechat, platí jedno pravidlo: musí mít své místo v polici. Pokud je police plná, něco jiného musí odejít. Než začnete kupovat nové regály, projděte ty stávající a vytřiďte knihy, které jste neotevřeli několik let. Není to ztráta, je to uvolnění prostoru. Typickou chybou je nechat si knihu jen proto, že byla drahá nebo že ji „jednou" budete potřebovat. Cena ani vzpomínka na ni nestačí jako důvod, proč zabírá místo.

Hromada knih na zemi vzniká většinou plíživě. Nejprve položíte jednu knihu vedle postele, protože ji ještě čtete. Pak přidáte dvě, které jste dostali darem, a než se nadějete, máte na podlaze vrstvu, o kterou zakopáváte. Není to otázka lenosti, ale chybějícího systému. Knihy nemají kam jinam jít, tak zůstávají tam, kde je zrovna odložíte.