Stěna jako plátno aneb jak oživit obývák, který funguje i jako ložnice

Co mě ale na dekorativních zrcadlech fascinuje nejvíc, je jejich schopnost fungovat jako samostatný umělecký prvek. Nemusí být nutně čirá plocha v hliníkovém rámu. Zkuste rám s jemnou patinou nebo takový, který imituje staré dřevo. Mám doma jedno zrcadlo ve tvaru slunce s paprsky z kovaného železa. Visí v obýváku naproti pohovce s velvet upholstery, tedy sametovým čalouněním. Když do něj zapadne odpolední slunce, celá místnost získá zlatavý nádech. Není to jen zrcadlo, je to světelný objekt. A protože samet sám o sobě pohlcuje světlo, zrcadlo ho naopak vrací zpět. Tento kontrast dělá z obyčejného sezení něco v


Sám o sobě je rošt pro spaní často přehlížený, přitom jde o základ celého komfortu. Když si koupíte levnou postel s tenkými laťkami, které se prohýbají jako proutek, ráno vstáváte s bolestí zad. A pak to řešíte přikoupením drahé matrace, která stejně na měkkém roštu nefunguje. Moje zkušenost: utratit o pár stovek víc za pevný laťkový rošt s nastavitelnou tuhostí v bederní části. Večer si k tomu přisvítíte lampičkou s ohebným krkem, která svítí jen na knížku, ne do očí. A ráno, když vstáváte, oceníte, že světlo neoslepuje, ale probouzí vás postupně. Pokud máte v pokoji na spaní i pracovní kout, oddělte ho barevnou teplotou. Studené denní světlo k monitoru, teplé podvečerní k posteli. Tohle oddělení stojí pár korun a změní celý rytmus


Když jsem před lety zařizovala svůj první malý byt o rozloze 38 metrů čtverečních, industrial interior design mě přitahoval, ale zároveň děsil. Představovala jsem si chladné haly s betonovými stěnami a obřími továrními okny, která se do garsonky nevejdou. Pak jsem ale narazila na byt v pražském činžáku, kde původní majitel nechal odhalené cihly a staré dřevěné trámy. Napadlo mě, že industrialní styl není o kopírování továrny do obýváku, ale o práci s autentickými materiály a kontrasty. Klíč je v tom, že syrovost nemusí být nepraktická. Naopak, správně zvolené prvky dokážou malý prostor opticky zvětšit a dodat mu charakter, který neutrpí ani při každodenním používá


Na závěr jednu radu z praxe. Nebojte se experimentovat s texturami a materiály, ale vždy myslete na každodenní realitu. Vaše stěna není galerie, ale pracovní plocha bytu. Pokud nad pohovku pověsíte triptych z lehkého korku, nikdy neuděláte chybu. Korkové desky tlumí ozvěnu, jsou přírodní a hlavně se dají snadno vyměnit, pokud vás omrzí. A pokud máte opravdu málo místa, zvažte, zda wall art vůbec musí být obraz. Někdy stačí originální věšák na kabáty, který zároveň zdobí, nebo sada malých poliček, na které postavíte pár kaktusů. Hlavně ať se vám v tom vašem malém království dobře spí i byd


Často slýchám námitku: ale zrcadla se musí čistit a jsou křehká. Ano, to je pravda. Ale stejně tak musíte utírat prach z knihovny a vysávat pod gaučem. Pokud zvolíte rám, který se dá snadno otřít vlhkým hadříkem, a zrcadlo připevníte pevně na zeď, žádný problém. Horší je, když ho pověsíte špatně a odráží jen kabeláž od televize. To potom působí spíš jako záznam technických chyb než jako designový prvek. Dejte si práci s úhlem. Nakloňte ho o pár stupňů, občas zkuste posunout o pět centimetrů doleva a uvidíte, jak se změní celý dojem. Malé detaily dělají velký rozdíl, a to platí dvojnásob u zrcadel, která fungují jako iluzionisté prost


Nakonec jedna praktická rada, kterou jsem si odnesla z vlastních chyb. Pokud plánujete click-clack mechanism u pohovky, tedy systém, kdy sedák vysunete a opěrák sklopíte do roviny, dejte pozor na umístění zrcadla. Když ho dáte příliš nízko, hrozí, že do něj při rozkládání bouchnete rámem pohovky. Mně se to stalo jednou a od té doby mám na skle malou prasklinku, která mi připomíná, že i design potřebuje trochu technického myšlení. A přesně o tom to celé je. O kombinaci krásy a funkčnosti. O tom, že dekorativní zrcadla nejsou jen ozdoba, ale nástroj, který z malého bytu dokáže vykouzlit něco, co vypadá jako z časopisu. Stačí jen vědět, kam a jak je umístit, a váš domov najednou dýchá úplně ji


Druhý kámen úrazu je samotný mechanismus rozkládání. Klasické vyndávací šuplíky jsou fajn, ale zaberou místo před sedačkou. Pokud máte obývák uzoučký, raději vsaďte na click-clack mechanismus. Zvednete sedák, sklopíte opěradlo a za pár vteřin máte rovnou plochu na spaní. Žádný posun nábytku, žádné odklízení konferenčního stolku. Jenže pozor: tato mechanika vyžaduje, aby zeď za pohovkou byla volná a pevná. A tady se dostáváme zpět k naší ústřední otázce - wall art. Pokud nad click-clack sedačku pověsíte těžkou olejomalbu, riskujete, že ji při častém sklápění poškodíte, nebo že ji budete muset neustále rovnat. Ideální jsou textilní panely, lehké dřevěné reliéfy nebo několikeré rámečky s fotografiemi zavěšené na vlasci. Nic, co by při prvním zatřesení spadlo za sed