5 zásad držení trekových holí, které šetří kolena

Jídlo a pití rozhoduje víc než progr

Výklenek ve zdi je nejlepší řešení, ale jen když ho dělá stavební firma při rekonstrukci. Dodatečně se do nosné zdi nevysekává. Místo toho použijte niku, která už v konstrukci je, nebo přiznaný rám z voděodolného materiálu. U něj platí, že musí být ukotvený do zdi, ne jen přilepený. Silikon samotný nábytek neudrží, zvlášť když na polici položíte těžké lahve. Vruty dávejte do hmoždinek, minimálně čtyři na metr výšky.

Základem je hladká mouka, ale ne ledajaká. Na buchty a koláče se hodí mouka s vyšším obsahem lepku, která udrží vláčnost i po upečení. Na 500 g mouky počítejte asi 250 g tvarohu, 250 ml vlažného mléka, 80 g cukru, 2 žloutky, 100 g změklého másla, 21 g čerstvých kvasnic a špetku soli. Sůl nikdy nedávejte přímo na kvasnice, ale do mouky. Když sůl přijde do kontaktu s kvasnicemi, zpomalí kynutí a těsto může zůstat těžké.

Svislá stěna mezi koutem a zbytkem koupelny unese víc, než se zdá. Do výšky očí patří uzavřená skříňka na věci, které mají být suché – náhradní mýdla, žiletky, hřeben. Pod ní, zhruba ve výšce pasu, je ideální pás pro otevřenou polici na ručníky, které potřebujete mít po ruce při vstupu do sprchy. Úplně dole, těsně nad podlahou, nechte deset až patnáct centimetrů mezery. Vysavač nebo mop se tam dostane a vlhkost od podlahy nemá jak zatéct do nábytku. Pokud je stěna přímo u vany nebo sprchy, sáhněte po materiálu, který snese stříkající vodu – lakovaná dřevotříska tady do roka nabobtná.

Zrcadlo je nejsilnější nástroj, ale většina lidí ho pověsí špatně. Velké zrcadlo umístěné naproti oknu nebo naproti vchodovým dveřím zdvojnásobí hloubku prostoru. Naopak zrcadlo v rohu nebo příliš vysoko nad očima rozbije perspektivu a působí jako náhodná dekorace. Ideální je zrcadlo od podlahy až do výšky očí, případně celoplošné na jedné stěně. Vyhněte se drobným zrcátkům s rámem, která jen tříští odraz.

Turistické hole nejsou jen dekorace. Při správném držení odvedou z kopce část zátěže z kolen a při výstupu přidají pořádný záběr. Jenže většina lidí je používá špatně: mají je příliš dlouhé, nestřídají fáze pohybu nebo je zapichují před sebe jako berle. Následující zásady vycházejí z toho, co se v praxi opravdu osvědčuje.

Na kamenitém nebo kluzkém povrchu zkraťte krok a držte hole blíž u těla. Na prudkém svahu se vyplatí střídat fáze: nejprve pevně zapřít obě hole, pak teprve přenést nohu. Vyhněte se tomu, abyste obě hole zapichovali současně na stejnou stranu – ztrácíte stabilitu. Rovněž si hlídejte, zda hroty nejsou tupé; na skále a v blátě kloužou a veškerá práce je zbytečná. Stejně tak dávejte pozor na ostré hrany, které mohou popruh přeseknout.

Při chůzi do kopce pracujte s holemi jako s pádly. Pravá hůl jde dopředu současně s levou nohou a naopak. Hrot zapichujte vedle chodidla, ne před něj, a odrážejte se od něj. Tím přesunete část práce z nohou do horní poloviny těla. Typická chyba je, že člověk hůl jen tak vleče za sebou nebo ji drží křečovitě celou dlaní. Popruh veďte přes zápěstí, rukojeť držte uvolněně, palec obejme jen lehce.

První věc je délka. Postavte se na rovinu, uchopte rukojeť tak, aby předloktí svíralo s paží pravý úhel, a hrot se dotýká země. U výstupu pak hůl zkraťte o několik centimetrů, u sestupu naopak prodlužte. Tím se mění těžiště a hole vás podpírají přesně tam, kde to potřebujete. Mnoho lidí má jednu délku na všechno a diví se, že je ramena bolí.

Jak měnit držení podle terénu a sklonu Z kopce je to jiná mechanika. Hole prodlužte, ale ne tolik, abyste se museli předklánět. Hrot stavte před sebe a níž po svahu, ne těsně k noze. Tím získáte oporu dřív, než došlápnete. Nepoužívejte hole jako brzdu na poslední chvíli – pokud do nich spadnete celou vahou, dostanou ránu zápěstí i lokty. Plynulý kontakt s terénem je lepší než náraz.

Poslední pravidlo se týká odpočinku. Když si hůl opřete o bok a předáte do ní váhu, je to v pořádku, ale jen na okamžik. Dlouhé stání s oporou o hole vede k tomu, že se ramena zakulatí a dýchání se zkrátí. Raději si sedněte nebo hůl odložte. Správné držení poznáte podle toho, že po celodenním výletu necítíte jen nohy, ale i záda a ruce – to znamená, že jste práci rozdělili rovnoměrně.